Princ českých lesů: Daněk ohromí svou krásou, překvapí dokonalými smysly

Elegantní savec s krásným lopatovitým parožím a charakteristickým tečkovaným kožichem. To je daněk evropský (též skvrnitý), který zdejší lesní ekosystémy obohacuje vzhledem i ekologickou rolí, a to už od 15. století. Původně pochází z oblasti Středomoří a Malé Asie, odkud se díky člověku rozšířil po celé Evropě včetně Česka. Vysazen byl dokonce i v Austrálii, na Novém Zélandu, ale zejména na Tasmánském ostrově, kde se rozmnožil až příliš, a to na úkor tamních unikátních druhů zvířat... První zmínky o výskytu daňků u nás pocházejí z roku 1465, z obory u Podivic na Vyškovsku. Právě obory a zámecké parky byly daňkům výhradním domovem až do konce 19. století, kdy začali být cíleně vypouštěni do přírody a úspěšně se v ní usadili. Nejvíce to daňkovi svědčí v oblastech mírného podnebného pásu, tady je mu dobře především na Šumavě, v Jeseníkách či Krkonoších. Kromě smíšených a listnatých lesů se daňci často vyskytují na otevřených pastvinách a loukách, kde hledají potravu. Populace daňků se v tuzemsku za poslední desetiletí rozrostla. Přirozenými predátory jsou mu totiž jen vlk a rys, jejich stávající počet ale nedokáže tuto jelenovitou zvěř dostatečně regulovat. Zbytek je na myslivcích a ochráncích přírody, oni mají v tom případě zajistit rovnováhu.

Daňci neohromují jen svou krásou

Jako jiní kopytníci pomáhá sám daněk regulovat vegetaci tím, že se živí rostlinami, trávami a mladými výhonky stromů. Přispívá k udržení biodiverzity, protože jeho přítomnost podporuje bytí rozmanité vegetace. Což je důležité mimo jiné proto, aby se předešlo přemnožení jedné dominantní rostliny, která by zničila ostatní druhy. Významné jsou i daňčí exkrementy. Obohacují půdu o živiny, zemina je posléze zdravější a stromům i lesním rostlinám se v ní lépe daří. Příznivé podmínky pro život díky tomu mají i živočišné druhy závislé na tomtéž ekosystému. Ani tím pozitivní význam daňků nekončí. Roli hrají též v kulturním a ekonomickém kontextu. Jsou kupříkladu důležitým prvkem eko turistiky, protože jejich majestátní krása přitahuje do českých lesů i přírodních parků návštěvníky. Ti chtějí vidět tato zvířata ve volné přírodě.

Mohou se pochlubit dokonalými smysly

Daňci, coby divoká zvířata, skvěle disponují svými vyvinutými smysly, což jim umožňuje i v drsnější přírodě přežít. A nejde jen o hledání potravy, detekci nebezpečí… Smysly daňkům slouží i ve vzájemné komunikaci. V období říje samci vydávají hlasité zvuky, takzvané „rochání“, aby přilákali pozornost samic a zastrašili své ostatní soky. Zároveň používají pachové signály, třeba značkování močí pro vymezení vlastního teritoria a informování ostatních: tady je daňkovo! Jak jsou na tom s jednotlivými smysly? Daňci mají široké zorné pole, umístění očí jim dává vidět téměř 360° kolem sebe. Zrak je tedy přizpůsoben hlavně k rozeznání pohybu, už méně se však mohou spolehnout na ostrost vidění, pokud jde o detaily či rozpoznávání barev, to hlavně na dálku. Mimořádně důležitý je pro daňky sluch; jejich velké, pohyblivé uši jim umožňují zachytit i velice slabé zvuky z různých směrů. Disponují rovněž výborným čichem, pomáhá jim ve zmiňované signalizaci či při hledání potravy, kterou tvoří hlavně byliny, plody, listy, kůra stromů, ale rádi si přilepší i jetelem, řepkou, kukuřicí. Hmat se u spárkaté zvěře může jevit jako druhořadý, ale citlivá kůže, zejména kolem čenichu, daňkům výrazně pomáhá při prohledávání terénu a získávání potravy. Citlivé mají i nohy a boky, což jim zase usnadňuje pohyb lesním terénem.

Silnější samec vyhrává

Na jaře začínají samčí souboje o dominanci a právo pářit se se samicemi. Jde o fascinující a zároveň leckdy drsnou podívanou, protože daňci bojují o vyvolenou svým impozantním, tvrdým parožím. Po spáření samce se samicí dochází k její březosti, která trvá přibližně osm měsíců. Následně rodí laň jedno, vzácněji dvě mláďata. Ta jsou už od narození pokryta charakteristickými bílými skvrnami, které jim poskytují přirozené maskování. Prvních několik týdnů života tráví mláďata vleže schovaná v hustém podrostu, zatímco matka se vzdaluje hledat potravu. Parohy malým samcům začínají růst od jednoho roku věku a charakteristické lopaty se tvoří v roce třetím. Každé léto paroží přibývá na délce, lopaty mohutní, kmen parohu je tlustší. Po devátém až desátém roce věku začíná paroží pomalu slábnout.
Mimochodem, samci žijí samotářsky.