Masopustní období kraluje mezi postními dny Vánoc a Velikonoc. Mělo by být plné dobrého jídla, zábavy a radostných okamžiků. Tradice evropských masopustů je velmi dlouhá a zřejmě navazuje na pohanské oslavy zimního slunovratu.
Masopustní čas začíná 7. ledna, den po svátku Tří králů. Jeho konec závisí na datu nadcházejících Velikonoc. Připadá totiž na Popeleční středu, která je prvním dnem předvelikonočního půstu. Při správném dodržení tradic má tedy letos nastat konec hostin s masem a rozpustilých oslav 5. března. Následuje čtyřicetidenní půst (neděle se do postní doby nezapočítávají). Název masopust je českým ekvivalentem italského carnevale, zřejmě zkomoleniny latinského carnem levāre (odložit maso), prezentovaného často i jako „carne vale“, tedy něco jako „sbohem, maso“.
V celém údobí masopustu, tedy od konce Vánoc, se hojně pořádaly taneční zábavy a také svatby. Byla to doba hodokvasů a spousty dalších společenských událostí, jako byly muziky, bály, šibřinky, které se v postních obdobích před i po masopustu konat nemohly. Během masopustní doby se také konalo nejvíce svateb. V obci, kde se nic zvláštního nedělo, mluvili lidé o „prašivém masopustu“. K začátku masopustu neodmyslitelně patřily zabíjačky a všechna jídla byla velmi tučná, aby se lidé symbolicky nasytili před dlouhým postním obdobím. Podávaly se především jitrnice, jelita, špek, slanina a klobásky s přílohami. Ale také smažené a pečené sladkosti, jako „boží milosti“, koblihy, pletýnky, šišky a koláče. Masopust dodržovaly všechny vrstvy společnosti, města i venkov. Na šlechtických sídlech se konaly hostiny a plesy, ve městech bály, na venkově vepřové hody a tancovačky. Těm, kteří u hodování chyběli, se posílala bohatá výslužka, kde nechybělo maso, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar či škvarky.
Hojnost jídla a pití, které provází masopustní období, vrcholí tučným neboli tlustým čtvrtkem (letos 27. 2.), kdy se mělo sníst a vypít co nejvíce, aby byl člověk celý rok při síle. V pátek pak byla potřeba v klidu vytrávit a v sobotu nažehlit kroje či sváteční šaty. Konec masopustu se nazýval ostatky, fašank, voračky, končiny nebo také bláznivé dny. Hlavní a zároveň závěrečné oslavy trvaly celkem tři dny, od neděle až do úterý před Škaredou středou. Masopustní neděli se říkalo taneční, tančilo se celý den až do pondělí. Následovalo úterý s rozpustilým průvodem masek a masopustními hrami. Obchůzky masek neměly závazná pravidla. Chodilo se po vesnici dům od domu, žertovalo se, zpívalo a tancovalo (průvod doprovázela i muzika). Masky byly všude pohoštěny něčím k zakousnutí, na zapití dostávaly především pálenku a pivo a odcházely s peněžním příspěvkem na večerní hospodu nebo s řádnou výslužkou. Od půlnoci pak Popeleční středa, zvaná také Škaredá, zahájila čtyřicet postních dnů.
Některé masky byly tradiční a objevovaly se každoročně a ve všech oblastech. K nejčastějším a nejstarším masopustním maskám dodnes patří medvěd, klibna (kobyla), bába s nůší, laufr (voják, který před třicetiletou válkou hlídal hranice s tureckou říší), žid či turek, k typickým patří také hejtman, kominík, policajt, ženich a nevěsta, smrt, cikánka, ras, šašek a mnoho a mnoho dalších. Jednou z teorií vzniku dnešní podoby masopustu je návaznost na slavnosti k poctě boha vína a veselosti Dionýsa (Bakcha) ve starověkém Řecku a Římě. Objevoval se v průvodech masek a během náboženských obřadů, měl podobu buclatého muže s hrozny vína na věnci kolem hlavy. V některých regionech dodnes zdobí čelo průvodu i u nás (někde pod jménem Masopust), dost často jede obklopený atributy hojnosti na voze nebo káře a představuje opilce a svůdníka.
Bakchus či Masopust býval na závěr masopustního veselí odsouzen a potrestán, třeba vhozením do kašny na náměstí, upálením nebo pochováním. Obřad měl a má různé podoby. Častý je průvod obcí, v němž je „nebožtík“ nesen na márách. Může to být umělá figurína, živá postava Bakcha či Masopusta, někde je na nosítkách maska, která se během průvodu ukázala jako nejbujnější. Obřadů se účastní kněz s ministranty, soudce, popravčí, družičky a plačky. Můžeme se ale setkat také s pohřbíváním basy, zahalené do černého sukna. Basa symbolizuje čas zábavy a tancovaček, proto před jejich přísným zákazem v době půstu čeká basu veřejný pohřeb. Pochováním basy končila zábava, obřad se konal před půlnocí, která předcházela Popeleční středě. V tuto hodinu přišel do hospody ponocný, zatroubil na roh a rychtář či některý z radních vyzval všechny k rozchodu. Věřilo se, že tanec přes půlnoc by mohl přivolat ďábla, převlečeného za cizince v zeleném kabátě. Druhý den, na Popeleční či Škaredou středu, se naposledy konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory.
autorský článek, deti.vira.cz
