Naházet prádlo, nasypat prášek, nalít aviváž a zmáčknout čudlík. Praní je dnes poměrně snadná záležitost, navíc díky rozšíření sušiček ho dokonce umíme rovnou sušit. O tom by si mohly dřívější hospodyňky nechat leda zdát.
Praní prádla byl namáhavý a časově náročný proces, který vyžadoval fyzickou sílu, trpělivost a jisté dovednosti. Obvykle začínalo přípravou, kdy ženy přinesly velké dřevěné nebo kovové necky a prádlo v proutěných koších. Potom musely nanosit vodu ze studny, případně z potoka, kterou v kotlích na kamnech či venkovních ohništích ohřívaly.
Následovalo namáčení prádla do horké vody s mýdlem nebo jiným čisticím prostředkem, který si hospodyně mnohdy vyráběly samy, a to z přírodních surovin, jako je popel. Prádlo drhly o valchu, aby odstranily špínu a skvrny.
Po vyprání se prádlo důkladně máchalo v čisté vodě pro odstranění zbytků mýdla a špíny. Tento krok musel být několikrát opakován, přičemž vodu ženy vyměňovaly, dokud nebylo vše dokonale čisté. A ani to ještě nebyl zdaleka konec namáhavé práce, protože následovalo ruční ždímání… no, a zkuste si představit, jak vymačkáváte vodu třeba z ložního prádla.
Prádlo se sušilo venku na šňůrách nebo sušácích na slunci a čerstvém vzduchu. V zimě, kdy nebylo vhodné počasí, ho ženy věšely v místnostech s kamny a na půdách.
Po usušení následovalo žehlení. Hospodyňky používaly těžké železné žehličky, které nahřívaly na kamnech. Žehlení bylo dalším náročným procesem, jenž vyžadoval sílu. Čisté prádlo tak bylo výsledkem opravdové dřiny, jaké nás moderní doba ušetřila.
www.novinky.cz, www.pr.denik.cz
