Bez kopru by nemohla existovat koprová omáčka. Jídlo, které buď milujeme nebo nesnášíme, právě pro nezaměnitelnou chuť a vůni kopru. Kopr je ovšem nejen velmi aromatický, ale také zdravý.
Kopr je jednoletá aromatická rostlina, příbuzná s mrkví a petrželí. A například také s fenyklem, se kterým si je navíc napohled velmi podobný. Dosahuje výšky až 80 cm a jeho listy mají charakteristický nitkovitý tvar. Kopr je původní rostlinou mnoha oblastí Evropy a Asie, ale je také rostlinou velmi široce pěstovanou a využívanou v mnoha národních kuchyních. Kopr se celosvětově produkuje především pro semena, která se používají jako koření zejména v indické a asijské kuchyni. Klasicky jako bylinka se využívá v mnohem menším měřítku a na trhu ji pro tento účel najdeme buď čerstvou, nebo sušenou. Má schopnost všestranně zlepšovat trávení. Působí proti bolestem žaludku, mikrobiálním zánětům ve střevech, podporuje peristaltiku a průchodnost střev apod. Má antioxidační vlastnosti, velmi nízký obsah kalorií, ale překvapivě dobrý zdroj několika základních vitamínů a minerálů, včetně vitamínu C, manganu a vitamínu A.
Vědecké jméno kopru je Anethum graveolens. Podle řecké mytologie byl Anethos velmi pohledný mladý muž, který se za blíže nespecifikovaných okolností proměnil ve stejnojmennou rostlinu. I když pověst dávno upadla v zapomnění, jedno je jasné: kopr používají lidé od nepaměti. Od starověku je známý pro své aromatické a léčivé vlastnosti. Lékařský Eberský papyrus ze starého Egypta zmiňuje kopr jako sedativum. Ve starověkém Řecku se používal k usnadnění spánku. Matky si potíraly hruď koprovou šťávou, aby své děti po kojení ukolébaly. Kvetoucí větvičky kopru sloužily i ke korunovacím vítězů ve sportu, éterickým olejem z koprových semínek si sportovci pomazávali těla, protože jej považovali výborný prostředek pro relaxaci a tonizaci svalů. Během středověku byl kopr mj. považován za ochranný prostředek proti čarodějnictví. Lidové léčitelství po staletí používá kopr k léčbě jaterních onemocnění, aerofagie („polykání vzduchu“) a hemoroidů.
Kopr se svým jemným olistěním a jedinečnou aromatickou chutí je jednou z nejzajímavějších bylin používaných při vaření. I když je ve vztahu k jiným bylinkám často přehlížený a nedoceněný, propůjčuje mnoha pokrmům úžasný pocit svěžesti a chuti. Je nezbytnou složkou středomořské a blízkovýchodní kuchyně. „Miluje citron a jogurt, je prvotřídním dochucovadlem pro ryby (zejména tučné ryby, jako je losos),“ píše krétský kuchař Michael D. Myrtakis. „Čerstvé listy kopru lze použít i jako ozdobu mnoha pokrmů, dodají jemnou notu svěžesti a vůně. Může být součástí salátů, kterým dodává lehkou, osvěžující chuť i estetickou hodnotu. No a samozřejmě v omáčkách a přílohách, kterým dodává rafinovanou vůni a chuť,“ dodává. K typickým koprovým receptům české kuchyně patří samozřejmě koprová omáčka. Naše národní kulinářská tradice, která se vyvíjela po staletí. Recepty na ni se často dědí z generace na generaci a každá rodina má „tu svoji nejlepší koprovku“.
(4 porce)
Máslo zpěníme, zasypeme moukou a připravíme světlou zásmažku. Zalijeme ji teplým vývarem a mlékem, trošku osolíme, přivedeme k varu a snížíme teplotu na minimum. Necháme mírně provářet nejméně 30 minut, hlídáme a prošleháváme. Přilejeme smetanu, provaříme, přidáme část převařeného octa a druhou část octa ohřejeme a přelijeme s ní scezený kopr. Do omáčky vsypeme cukr, opět krátce provaříme a procedíme ji hustým sítem. Poté přidáme kopr s octem, zbylou sůl a cukr, necháme probublat a odstavíme. Do hotové omáčky všleháme 20 g studeného másla. Podáváme s vařeným hovězím masem nebo vejci natvrdo. Za přílohu volíme houskový knedlík nebo pomačkané vařené brambory.
autorský článek, toprecepty.cz
