Láska, která vypadá věčně
Jsme v ní až po uši – nevidíme, neslyšíme a doufáme, že bude trvat věčnost. První láska přichází většinou na střední škole a je pro ni charakteristická velká oddanost druhému pohlaví. Zároveň se my sami hledáme, učíme se, jak to ve vztazích chodí a poznáváme se ve zcela nové roli. I když doufáme v pohádkovou lásku do konce života, uvnitř sebe cítíme, že všechno není tak růžové. Při první lásce mnohdy ani nezáleží na našich vnitřních prožitcích, ale především nám jde o to, co si o nás myslí ostatní – konečně totiž můžeme nahlas zvolat: „Mám vztah!“.
Co si z prvního vztahu odnášíme: Díky první lásce pochopíme, co znamená, když se člověk zamiluje. Poznáme celou škálu emocí, které se zamilovaností přichází, a stejně tak nám dojde, že všechny vztahy netrvají věčně. I když lekce první lásky je intenzivní a bolestná, povětšinou na ni vzpomínáme celý život.
Bolestivá láska
Jakmile se oklepeme z prvního rozchodu, začneme se poohlížet po lásce nové. A když přijde, poznáme pěknou emocionální horskou dráhu! Jednou jsme na obláčku, cítíme se krásně až opojně, v druhý moment zažíváme utrpení a bolest. I když nás tato láska sráží na kolena, nechceme se vzdát a snažíme se nemocný vztah zuby nehty udržet. Málokomu se to však podaří, a tak bychom se měli smířit s tím, že druhá láska nikdy nevyhrává.
Co si z druhého vztahu odnášíme: Během druhého vztahu se hledáme. Zkoumáme, jaké vlastnosti partnera nám vyhovují a stejně tak hledáme způsob, jakým ve vztahu chceme s partnerem komunikovat. A tak nejsme daleko od pravdy, když řekneme, že díky druhému vztahu pochopíme, co od partnerského vztahu skutečně chceme a vedle jakého partnera si přejeme zestárnout.