Když se řekne genderový stereotyp, většina z nás si vybaví neférové pracovní prostředí nebo předsudek, že řidičské vlastnosti žen jsou mnohem horší než mužů. Ve skutečnosti se ale s genderovými stereotypy setkáváme už od dětství.
Na první genderové stereotypy můžeme narazit ve chvíli, kdy miminko spatří světlo světa. Holčička dostává jednu růžovou výbavičku za druhou, zatímco chlapeček kromě modré výbavičky dostane také "svůj první" malý fotbalový dres, tedy v podobě miminkovského bodýčka. A na tento genderový odrazový můstek se následně nabalují další (ne)vinné stereotypy.
Zkuste sami nahlédnout do dětského pokojíčku holčičky a do dětského pokojíčku chlapečka. Hádáme, že většina dívek má pokoj přeplněný panenkami, pastelkami a kreativními hračkami, zatímco mladí pánové jsou zasypáni stavebnicemi, autíčky nebo dětským miniaturním ponkem s nářadím. Jednoduše řečeno, dětské pokojíčky jsou výkladní skříní genderového stereotypu.
Pravda, na první pohled se zdá, že rozdělování hraček na „růžové“ a „modré“, je vcelku nevinný a leckdy i pochopitelný krok ze strany rodičů a prarodičů. Přesto bychom neměli zapomínat, že posilování genderových stereotypů u dětí, má zásadní vliv na to, jak následně v dospělosti vnímají sebe samé i své okolí.
Zároveň platí, že způsob, jakým si děti hrají, je nesmírně důležitý pro jejich vývoj. Kostky stavebnice rozvíjí manuální šikovnost, panenky zase učí, jak pečovat o druhé. Obě schopnosti jsou ale důležité jak pro chlapce tak pro dívky. Na to upozorňuje také psycholožka Christia Brown, která tvrdí: „Když nasměrujete pouze jeden typ hraček na polovinu populace, pak tato část populace bude umět jenom určitý soubor dovedností.“
Na druhou stranu to vypadá, že malé dívky jsou připraveny na změnu zajetých stereotypů. Důkazem je studie, kterou si u příležitosti nové kampaně Připravte svět na dívky nechala vypracovat společnost Lego Group. Průzkum totiž ukázal, že zatímco dívky jsou připraveny na svět, společnost na podporu jejich růstu prostřednictvím hry tak docela připravena není. Pokud jde o tvůrčí hraní, dívky se cítí méně omezovány a méně podporují typické genderové předsudky než chlapci.
Konkrétně 74 % chlapců oproti 62 % dívek věří, že některé činnosti jsou určeny pouze pro dívky, zatímco jiné pro chlapce. Dívky jsou také otevřenější různým typům tvůrčí hry ve srovnání s tím, co obvykle podporují jejich rodiče a společnost. Například 82 % dívek věří, že je v pořádku, když dívky hrají fotbal a chlapci cvičí balet, kdežto u chlapců je to jen 71 %. Navzdory pokroku, kterého dívky dosáhly v odbourávání předsudků v raném věku, však podle tohoto výzkumu zůstávají obecné postoje ke hře a tvůrčí kariéře nerovné a omezující.
Zmiňovaný průzkum také ukázal, že rodiče si téměř šestkrát častěji představují vědce a sportovce jako muže než ženu, a více než osmkrát častěji si spojují inženýry s mužským než ženským pohlavím. Zároveň rodiče více než čtyřikrát častěji podporují dívky než chlapce, aby se věnovaly tanci a módě. Více než třikrát častěji dělají totéž v případě vaření a pečení.
aopak rodiče téměř čtyřikrát častěji podporují chlapce než dívky, aby se věnovali programovacím hrám a sportu, a více než dvakrát častěji totéž dělají, pokud jde o kódovací hračky. V první řadě tedy záleží především na rodičích, zda budou genderové stereotypy i nadále u svých dětí podporovat, nebo se vydají odlišnou cestou.
Samozřejmě, v žádném případě žádoucí, abyste své dceři vyhodili všechny růžové kousky z jejího šatníku, a stejně tak nemusíte svého syna ihned přihlásit na hodiny baletu. Důležité je pouze to, abyste v dětech rozvíjeli zvídavost, podporovali je v činnostech, které nejsou „typické“ pro jejich pohlaví, a především jim naslouchali. Vždyť není nic špatného na tom, když si dívka chce hrát se stavebnicí a touží po kariéře vědkyně, a stejně tak nemusíte propadat panice ve chvíli, kdy si váš syn přeje od Ježíška panenku nebo růžového plyšáka.
