„Tohle jsem říkat nemusela, tohle jsem říct měla...“ aneb Přemítání nad minulostí a jak ho omezit

Nejspíš se vám to také někdy stalo. Po náročném dni si lehnete s tím, že můžete konečně spát, ale namísto toho vaše hlava zahájí kolotoč přemítání nad určitými událostmi. Může se jednat o to, že jste se s někým zrovna ten den pohádali a teď vás napadají argumenty, co jste jim měli říct. Možná přemýšlíte, jestli jste svými slovy někomu neublížili, a že jste danou věc mohli říct lépe. Nebo se vrátíte k nějaké křivdě z minulosti. Člověk se v tu chvíli zasekne v okamžiku z jeho minulosti a může ho to vést k pocitu zdrcení, viny či lítosti nad situací, kterou nyní už nemůže ovládnout.

Dá se to nazvat více výrazy – overthinking (v překladu přílišné přemýšlení nad určitými věcmi), přemítání či ruminace. Vše znamenají ale v zásadě to stejné – příchod bezděčných myšlenek, který nevyvolal žádný aktuálně působící vnějším podnět, a obsedantní uvažování nad nimi.

Terapeutka Amber Elizabeth Smith ví, že se s tímto problémem potýká spousty lidí a zároveň, že to není sranda. Proto tomuto tématu nedávno věnovala příspěvek na Instagramu, v němž zároveň poskytla tipy, které mohou pomoci se s ním vypořádat. „K ruminaci dochází, když máme touhu vyřešit problém, který nás trápí,“ napsala. „Věříme, že přehráním situace můžeme přijít s novým řešením a najít úlevu.“ Často se však stává, že uvízneme v cyklu úzkosti a přemýšlení. A právě to je na tom to nebezpečné.

Kdy je ruminace problém?

„Reflexe a zpracování jsou nezbytné pro růst, ale v jakém bodě se to mění v posedlost?“ pokládá Smith řečnickou otázku ve svém příspěvku. Podle ní se tak stává, pokud se na problém, ať už minulý nebo současný, soustředíte déle než několik minut. Zároveň pokud se cítíte pohlceni vzpomínkou na nějakou událost, protože necítíte žádný pohyb směrem k přijetí nebo posunu dál, i když uplynul nějaký čas. Když se to stane, můžete se cítit sklíčeně a tak, že žádné schůdné řešení ani neexistuje. Přitom ne vždy musí existovat řešení, abyste se z této situace dostali.

Jak se s přemítáním nad věcmi z minulosti vypořádat?

Člověk si logicky řekne, že přemítání zmizí, když se daný problém vyřeší. Prakticky to ale není tak jednoduché a nemusí to vždy fungovat. Důležitější je rozpoznat, odkud vaše potřeba přemítat pramení. „Pravděpodobně jde o kontrolu, bezpečnost a ověřování,“ zmiňuje Smith a uvádí způsoby, jak s tím lze dále pracovat:

• Když si všimnete, že přemítáte nebo začínáte příliš přemýšlet o minulosti, Smith doporučuje pokusit se rozptýlit svou pozornost tím, že začnete dělat něco jiného.

• Pokud na danou situaci, například rozpad přátelství, jednoduše nemůžete přestat myslet, ani když začnete dělat něco jiného, zkuste udělat nějakou akci, které vás posune dál. Vyberte si, zda se na tuto osobu obrátit a vyříkat si to, nebo přestat sledovat její účty na sociálních sítích. Setrvání ve vztahovém limbu usnadňuje „nedokončeným“ záležitostem zabírat místo v hlavě. Buď je čas to napravit, nebo získat tolik potřebnou vzdálenost, abyste mohli jít dál.

• Smith také naznačuje, že velká část přemítání může pocházet z tlaku na perfekcionismus. Když se držíte vysokého standardu – ať už v osobním životě, akademickém nebo v práci – může to být bolestivé, když zaostáváte, což vás přiměje přemýšlet nad tím, jak jste se mohli vyhnout zklamání. Zkuste na sebe tedy nebýt tak přísní.

• Vyzkoušet můžete také řízenou meditaci ke zklidnění mysli a těla.

• V neposlední řadě pomáhá udělat si (mentální) poznámky o svých spouštěcích faktorech. Jaká situace nebo média zvyšují vaše přemítání? Jaké konverzace, místa nebo lidé? Když si poznamenáte, co spouští tyto spirály studu nebo nízkého sebevědomí, můžete podniknout kroky, jak se jim vyhnout.

Nakonec je naprosto přirozené chtít reflektovat věci, které se vám v životě staly, dobré i špatné. Ale když se to stane dominantním myšlenkovým vzorem, který proniká do vašeho každodenního duševního zdraví, je to něco, co je dobré řešit. Pokud vám výše zmíněné tipy nepomohou, určitě doporučujeme obrátit se na odborníka.