Japonsko, Tchaj-wan, Jižní Korea i Indonésie. To všechno jsou asijské státy, ve kterých si žena může vzít tzv. menstruační prázdniny. Dočkáme se podobné výsady i v Evropě? A proč některé Asiatky volno od zaměstnavatele záměrně nečerpají?
Ať své tělo milujeme sebevíc, v jednom se asi shodneme všechny! První dny menstruace rozhodně nejsou růžové a usměvavé jako reklama na vložky. Naopak, většina žen se krčí bolestí a vroucně si přeje, aby menstruační bolesti alespoň na malý okamžik polevily. Bohužel, nahřívací lahev povětšinou nepomůže, a tak si o pozornost říká malá růžová tabletka, která křeče v podbřišku a bolest hlavy zmírní či otupí.
Ženy, které zažívají bolestivou menstruaci, rozhodně nejsou v menšině. Studie z roku 2019 ukázala, že 80 % dotazovaných žen má natolik bolestivou menstruaci, že nemůže normálně fungovat. Navíc nelze ovlivnit, kdy nám menstruace začne dělat společnost. Naopak ji leckdy podezříváme, že si vybírá nejméně vhodné dny. Menstruační cyklus se holt neptá, kdy máme důležitou prezentaci v práci, nebo kdy nás čeká náročný den plný zařizování a pochůzek po městě. Přesto existuje jedno řešení, které by menstruujícím ženám ulehčilo život.
V současné době můžeme nad menstruací vyzrát a vzít si home office. Během práce z domova se vyhneme cestě do zaměstnání, stresu i nepohodlí, které je s prvním dnem menstruace neodmyslitelně spojeno. Přesto ale najdeme mnoho pracovních pozic, které nelze vykonávat z domova. V takovou chvíli by přišla vhod menstruační dovolená, tedy volno od zaměstnavatele, které si žena vezme během prvních dnů menstruace. Nutno dodat, že nejde o žádný nový „feministický výmysl“. Prvotní myšlenka vznikla už ve 20. a 30. letech v Japonsku, tedy v době, kdy Japonky neměly přístup k hygienickým potřebám. Japonské zaměstnankyně tak vroucně volaly po menstruačním volnu, až se ho v roce 1947 skutečně dočkaly. Od té doby mohou každý měsíc využít neplaceného volna. O něco lépe jsou na tom Indonésanky, které od roku 2003 mohou čerpat dva dny volna měsíčně. Naopak na Tchaj-wanu platí, že ženy mají k dispozici tři dny menstruačního volna ročně.
Samostatnou kapitolou je menstruační dovolená v Jižní Korei. Místní ženy si sice mohou vzít jeden den volna měsíčně, avšak pokud se nabídky zřeknou, dostanou vyšší mzdu. Pravdou zůstává, že i v dalších zemích klesá počet žen, které čerpají menstruační volno. Hlavním důvodem je skutečnost, že nechtějí přijít o peníze. Zároveň se mnoho žen cítí „slabě“ vedle svých mužských kolegů, případně se za menstruaci stydí a nechtějí o intimním tématu hovořit s nadřízeným. O tomto problému mluvil také ředitel indické donáškové společnosti, která v loňském roce taktéž zavedla menstruační volno. Deepinder Goyal nabídl svým zaměstnankyním deset dnů volna ročně a nabádal je, aby o volno žádaly v interních skupinách, případně přes e-mail. Zároveň vyzval všechny příslušnice něžného pohlaví, aby se přihlásily, pokud cítí, že jsou během menstruace diskriminovány. Nutno dodat, že téma menstruace je v Indii stále tabu. Dokonce v některých oblastech Indie platí, že ženy během svých dnů nesmí vařit, dotknout se jiné osoby či vstoupit do určitých chrámů nebo škol.
O menstruačních prázdninách se debatuje také v evropských státech. Nejblíže k zavedení třídenního menstruačního volna byla Itálie, která o návrhu jednala v roce 2017. Nakonec však ke schválení nedošlo. Jistou nadějí jsou ale nadnárodní společnosti, které menstruační volno poskytují napříč světadíly. Například značka sportovního oblečení Nike začlenila menstruační volno do svého etického kodexu už v roce 2017. Podobně se rozhodla také britská společnost Coexist. „Šéfoval jsem mnoho ženám a viděl jsem, jak se nad stoly svíjejí kvůli bolesti. Přesto nešly domů. A to je velmi nespravedlivé. V naší firmě máme pochopení pro někoho, kdo trpí bolestí, ať je to z jakéhokoliv důvodu,“ řekl ředitel Coexist.
