KLÁRA KOTÁBOVÁ: Sama sobě doktorem?
Všichni víme, že doba je zlá. Ovšem konzultovat bolest bříška mé dcery po telefonu s pediatrem, který stanoví diagnózu bez toho, že by pacientku viděl, případně zrušení preventivní prohlídky u zubaře z důvodu Covid, rušení termínu operace poničených vazů v lokti s termínem … někdy to snad dopadne… Už teď je mi jasné, že jako lidstvo vymřeme na mnohem banálnější věci než pandemii viru, který zatím nikdo neviděl.
Z pohledu mojí profese je jasné, že Covid - 19 má skvělé PR. Nikdo ho nikdy neviděl, ten, kdo je hostitelem, většinou nemá příznaky, přesto se díky němu uzavírají ekonomiky, ohýbají pravidla, mění hra v samém průběhu. A podřizuje se mu vše.
Téměř začínám mít pocit, že jsem měla poslechnout rady rodičů, překonat ve věku osmnácti let nechuť při pohledu na krev a vystudovat medicínu. Měla bych vystaráno. Děti by byly pod kontrolou odborníka, já koneckonců taky. Třeba bych se naučila v zájmu úlevy od bolesti sama si loketní vazy odoperovat, když už do běžného pořadníku se sice dostanu, následně se ale plánované zákroky ruší, protože… No protože Covid přece. Ruští partyzáni se operovat dokázali, proč ne já…. Dokonce si jeden lékař na frontě sám vyoperoval během první světové války slepé střevo. Kdybych nebyla před lety střevo já, mohla jsem si dnes otevřít ordinaci pro necovidové zákroky a pomáhat tam, kde je to nejvíc třeba. S běžnou lékařskou péčí. Ale jedeme dál: Dcera asi vynechá třináctiletou preventivní prohlídku. Zkrátka ji přeskočíme a paní doktorka se na ní mrkne, když bude situace příznivá – v patnácti letech. Ale pořádně z dálky, aby jí moje dcera do ordinace nezavlekla virus, bacil, chorobu. Nebo ji rovnou převede do ordinace dospělých. A nebude se muset vidět s nikým. Už jen pár let a má o pacientku míň. Protože bůhví, jaká jiná další choroba si za ty dva roky najme pana Prchala, aby o ní bylo pořádně vědět. Covid 19 už si to třeba nebude moci finančně dovolit, že.
ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Chodíte s dětmi do fast foodu?
Nejsem ale jediná, kdo se trápí s relativními banalitami. Kamarád mé dcery čekal půl roku na to, než mu vyrobí zubní implantát, za zub, o který přišel během sportovního utkání. Protože Covid. Moje maminka se nedostane na prevenci k zubaři, protože také Covid. Takže jí trápí Alzheimer, možná bolesti zubů a třeba taky očí. Ale hlavně, že Covid. Jedna z mých dcer měla střevní obtíže. Lék, který mi na dálku lékařka doporučila – jsem celý jeden den sháněla po Praze, než v jedné lékárně vyškrábli ze skladu poslední zatoulanou krabičku se slovy: „No jo, tohle se teď nevyrábí, protože linky jedou léky na bolest, jiný sortiment. To víte, Covid.“ Na chirurgii – nechtěli vidět kamarádky pohmožděnou nohu – protože Covid 19. Nevím, jestli leze i do sádry, ale urputnost, s jakou lékaři odmítají pečovat o pacienty, konzultovat, pomáhat mě překvapuje.
Na jednu stranu je fajn, že spousta hypochondrů bude muset přehodnotit své životní koníčky a místo obíhání čekáren, ordinací a lékáren věnovat svůj čas něčemu smysluplnějšímu. Jenže co když dojde na lámání chleba a kdokoliv z mých blízkých, vašich blízkých, bude lékaře opravdu potřebovat – a on nebude? Podle pravidel nebude smět ordinovat a odpověď bude jediná. Covid.
ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Hledejte i v Covid situaci pozitiva. Existují.
Jaké máte zkušenosti s dostupností lékařské péče v dnešní době vy? Už si umíte vyndat stehy, opravit zuby, laserem odstranit nehezké mateřské znamínko, případně napravit a do dlahy dát zlomenou nohu? Nebo by takovým návodům mohly věnovat čas i prostor kutilské pořady… Vida, řešení je nasnadě.
Co vid(ím) já je to, že se celý svět zbláznil.
