Životní styl
KLÁRA KOTÁBOVÁ: Dokonalé Vánoce? To jsou přece ty vaše!
Včera jsem si dlouze povídala s kamarádkou a zjistila, že čím menší očekávání během adventu člověk má, tím je ten čas krásnější. A to platí v dobách normálních i koronavirových. Zkuste také přehodnotit přístup, hned vám bude líp.
Očekávala jsem třeba, že sedmého prosince budu mít kompletně hotové vánoční cukroví, abych následně už mohla jen rozjímat. Jenže suroviny nefungují, jak by měly. Sháním nežluklé ořechy na Masarykovo cukroví, spolupracující bílky, ze kterých by se dal vyšlehat sníh, také rum v blízkosti našeho bydliště došel a slíbené litry vaječného koňaku zdaleka nemám uvařené. Navíc mě začnou považovat za vesnického alkoholika, neboť se pravidelně pod rouškou tmy kradu ke kontejneru s tříděným odpadem a vyhazuji jen lahve od rumu.
Takže místo rozjímání šlehám, sháním, zdobím a míchám. Navíc se snažím koordinovat porady s Ježíškem, který poměrně zlenivěl a dárky už posílá jen dodacími službami. A nesedí termíny, aby pod stromečkem bylo vše, co si holčičky přály. Protože zjišťuji, že co dnes objednám, dojde 27. prosince, tedy s křížkem po funuse. A to jsem si myslela, že v čase adventním budu poslouchat koledy, přemýšlet a věnovat se sama sobě. Jenže to mám nastavené tak, že dětská radost (a Aničko, Barunko i Viki, dětmi pro mě budete i když vám bude padesát) pod stromečkem, je moje radost, takže sobě se budu věnovat – někdy později. Taky jsem na pokraji šílenství z dodatků, které moje dcery přidávají k dopisům Ježíškovi. Co si přály v říjnu, nepotřebují dnes. A to, co se mi povedlo před lety – s ohledem na situaci letošní – tedy rozhodně praktikovat nebudu. Ještě dva dny před Štědrým dnem jsem hledala v kupě dárků nechtěné kousky, běžela je vyměnit za aktuální modely – a nakonec doma balila. Jo, Ježíšek u nás byl před lety nějaký akčnější… Letos to mám hozené jinak. Doba je zlá, co se nezvládne, se nezvládne. Jedinou jistotu mám. Vaječného koňaku bude třeba dostatek.
Kdyby příprava Vánoc probíhala ještě před rokem stejně, jako je tomu dnes, asi bych se už dávno hroutila a zobala Neurol. Jenže v situaci, kterou žijeme, je mi výše uvedené jedno. Koneckonců: Když nebude jeden druh cukroví, upečeme nakonec jiný. Rodina si svátky stejně užije, na takovém detailu nezáleží. Ježíšek nějaké dárky má a když pod stromečkem nebude přesně to, co teenager potřebuje ke štěstí, snad pochopí odpověď: „Protože covid.“
Před pár lety jsem podobnou odpověď dát neuměla. Ona je totiž v zásadě stejná jako: „Mně se nechce, opravdu to nestihnu, nemám čas. Nejde to.“ Jako malá jsem totiž byla vychovaná k tomu, že hodné holky se musí snažit zajistit pro ostatní vše, cedit krev při vymýšlení malých radostí. Koupit si své blízké tím, že je obdarují a samy nic neočekávají. Rozhodně nechci, aby to vyznělo tak, že letos u nás doma Vánoce ruším, ale zvolila jsem jiný přístup. Co se stihne, to bude, co nezvládneme, zkrátka odložíme. Třeba napřesrok. A možné je, že výše vyřčená věta je důkazem toho, že už jsem konečně dospělá… Však on se kvůli jednomu chybějícímu druhu cukroví svět nezbortí. Dokonce jsem dnes přesvědčená o tom, že si jeho absence na svátečním stole ani nikdo z rodiny nevšimne.
Stresu jste v uplynulém roce zažila dost, nezničte si díky němu také Vánoce. Ty mají být plné lásky, pohádek, porozumění. Stejně jako advent. Takže pokud jedete podle seznamu a nějak to nefunguje, vykašlete se na to. Vánoce jsou pohádkovou dobou, kterou byste si měla užít bez vnitřního pocitu, že v některých oblastech selháváte. Nikoliv. Vy děláte vše proto, aby vaše Vánoce byly dokonalé. A jejich kouzlo spočívá také v tom, že jsou každý rok jiné. Tak si i ty letošní užijte. Opakovat se už nebudou.
