Nejdepresivnější den roku je už dávno za námi, ale nedostatek slunce, mrazivé počasí a šedá obloha nám zimní splín stále nechtějí odepřít. Návaly nepříjemných pocitů jako by parazitovaly na naší citlivé duši. Existují však způsoby, jak se vztekem, bezmocí nebo úzkostí bojovat a nedovolit jim, aby nás zcela ovládly. Poradíme, jak na to.
I když měl nejdepresivnější den v roce připadnout pouze v pondělí 20. ledna, máme tak trochu pocit, že se protáhl až do druhé poloviny února. Možná za to může pochmurné počasí, vlezlá zima a jaro v nedohlednu, ale udržet si pozitivní přístup k životu a elán, který nás pohání kupředu, se může zdát téměř nemožné. Silné návaly negativních emocí mohou být v takových chvílích opravdu nezvladatelné. A poté nastane moment, kdy jste jimi zcela zahlcená a jediné, na co se zmůžete, je propuknout v zoufalý pláč nebo křik. Proto je dobré vědět, jak se z této paralýzy dostat.
Na rozdíl od malých dětí máme my dospělí (nebo bychom alespoň měli mít) schopnost pracovat se svými emocemi. Když se cítíme frustrovaně, musíme znát strategii, díky které je nejen udržíme na uzdě, ale také je dokážeme překonat. Pokud to neumíme, obvykle se je zoufale snažíme potlačit. A když se to nepovede, doslova vybuchneme – což se dříve nebo později stane. Proto je v první řadě důležité umět si emoci plně uvědomit, uvolnit ji pomocí klidu a nakonec ji nechat odeznít.
Ve chvíli, kdy se vás silné emoce snaží ovládnout, zkuste si najít pohodlnou polohu, uvolnit se a několikrát se zhluboka nadechnout. Ať už se o vás pokouší vztek, strach, smutek, zklamání nebo obavy, plně se na danou emoci soustřeďte, i když to může být zpočátku nepříjemné. Dovolte si ji skutečně procítit a místo toho, abyste se ji snažila zahnat nebo odmítnout, zkuste si ji plně uvědomit.
Připusťte si možnost, že vám více prospěje, když si emoci plně uvědomíte, místo toho, abyste ji odmítala nebo před ní utíkala. Přistupujte k ní se zvědavostí. Představte si, že vedle ní sedíte, namísto abyste s ní bojovala nebo ji ignorovala. Nevěnujte pozornost věcem, které ji vyvolaly, ale soustřeďte se na ni samotnou. Emoce je to, co se děje uvnitř vás – a to je to, co je důležité.
Druhá fáze spočívá ve zklidnění emoce. Jakmile si ji v sobě plně uvědomíte, zhluboka se nadechněte a pomalu vydechněte. Představte si, že házíte kamínek do rybníka a sledujete, jak se vlnky pomalu uklidňují. Stejně tak nechte ustávat i vaše vnitřní pocity Můžete se obejmout nebo si lehce poklepat na rameno, jako kdybyste konejšila neklidné dítě. Emoci musíte přijmout, porozumět jí a dát jí možnost se usadit.
Třetí fáze spočívá v uvolnění emocí. Dovolte jim, aby opustily vaše tělo zdravým způsobem. Pokud cítíte strach, klidně se začněte fyzicky třást. Pokud cítíte smutek, nechte slzy volně stékat. Když jste naštvaná, zavrčte jako lvice a dupejte nohama. Emoce nejsou nebezpečné ani zbytečné. Potřebují být vyjádřeny a uvolněny. Poté se zhluboka nadechněte a uvědomujte si své tělo. Buďte na sebe pyšná, že jste si s návalem nepříjemných pocitů poradila a zvládla je se ctí.
