Indie pro začátečníky
Lektorka jógy Jana Najbrtová se vydala do Indie studovat jógu. Ve svých článcích se s vámi podělí o zážitky i zkušenosti ze životem v Indii. Jaké byly její první dojmy?
Do Indie jsem chtěla 7 let a pokaždé, kdy už jsem měla jet, něco se pokazilo. Když jsem tedy dostala nabídku stipendia na jógové škole v Indické Rišikéši, okamžitě jsem přijala. Běžně cestuji maximálně do resortu na Bali a outdoorové věci u mě ve skříni nikdo nenajde, ale kufr a pohodlí šlo stranou. Poprvé od svých 16 let jsem si koupila batoh (samozřejmě stříbrný, aby mi ladil k mým stříbrným birkenstockám), zapůjčila krosnu, koupila tenisky, plastové žabky a šla na to.
Cesta do Indie trvala 12 hodin, což je poměrně dobrý let, lítám běžně i 20 a myslela jsem si, že to bude pohoda. Den před odletem jsem nemohla už dospat, tak jsme si daly s kamarádkou, co bydlí u nás v domě menší večírek na rozloučenou, naspala jsem 2 hodiny a jela na letiště. Vždycky ráda cestu prospím a na místě jsem už čerstvá.
Na Indii jsem měla spoustu času se připravit, ale ať se člověk připravuje jakkoliv, chodí na přednášky, čte knížky, mluví s dalšími cestovateli, stejně se nikdy nemůže připravit na to, co přijde. Nemůžu říct, že by Indie byla láska na první pohled, ani na druhý. Indie prostě je a já ji přijala, naučila se ji respektovat a užívat si čas, který v ní mohu trávit.
V tuhle chvíli je v Rišikéši Kanwar Mela festival. Schází se sem lidé z celé Indie, jdou i stovky kilometrů ke svaté řece Ganze, kde si naplní láhev její vodou a potom jí použijí při ceremonii. Na ulici se pohybují téměř výhradně muži a většina z nich nikdy v životě neviděla “zápaďana”, neustále se se mnou fotí, podávají mi ruce. Místní tvrdí, že jsme pro ně jako filmové hvězdy, zajímavý zážitek. Díky festivalu a obrovskému množství lidí v ulicích tady nejezdí doprava, šla jsem tak pěšky několik kilometrů s krosnou, ulice plné slavících Indů, krav, opic, psů, koček, lidí. V té směsi těžko rozlišovat, všichni jsou tak nějak na stejné úrovni.
Jógový kurz, na který jsem sem přijela, je už můj několikátý. Studovala jsem jich několik v Indonézii a České Republice, takže tuším do čeho jdu. Vstávání ráno v 5, lekce do 8 hodin, samostudium a další den znovu. Co je tady jiné než jinde, je ale přístup učitelů. Většina z nich je do jógy hluboce ponořená a doslova září. Určitě to znáte, někteří lidé mají kolem sebe takovou “auru”, která vás naprosto pohltí, charisma, chcete-li.
Od svého pobytu jsem neměla příliš očekávání a už od prvních dnů jsem naprosto nadšená. Ty barvy, živost, hravost světa kolem mě naplňují úžasem. Jídlo je striktně vegetariánské nebo veganské, ale ty chutě! Tady skoro ani není nic třeba. Indie je prostě radost.