DENÍK BERLÍŇANKY: Roušky jsou fajn, vzkázala Angela
Po celou dobu našich berlínských „koronaprázdninách“ se bavím i tím, že srovnávám opatření v Čechách a v Německu. Je zajímavé pozorovat rozdílné přístupy obou národů...
Jedna věc se v boji proti koronaviru mezi Německem a Českem zásadně liší: jsou to roušky. Zatímco v Česku není možné už delší dobu bez zakryté pusy a nosu vyjít ven a lidi s nimi nedávno chodili běhat i do lesa, v Německu si s tím nikdo hlavu dlouho nelámal. Nikdo je tu moc nenosil. A to ani na frekventovaných místech jako jsou supermarkety nebo lékárny. A dokonce ani na pohotovosti, kam jsme museli během karantény s dítětem, je nikdo neměl. Němci tvrdí, že hlavní je mýt si ruce a v obchodech si udržet odstup od ostatních, i proto jsou u pokladen nalepené speciální čáry značící rozestupy. A prodavačky bez roušek jsou od ostatních oddělené plexisklem.
My jsme začali roušky nosit jako správní Češi zároveň s českým nařízením. Nebereme si je do parku, zato do supermarketu, ani do lékárny bez nich nejdeme. Zajímavé bylo sledovat reakce místních na nás a jejich vývoj. V Berlíně se prostě roušky nenosily zpočátku vůbec a místní zvyklí na různé módní kreace, na nás v roušce často zírali. Někteří se na nás dívali dokonce i se zdviženým obočím. V počátcích tady totiž platilo nařízení roušku nosit jen v případě, že jsou lidé nakažení nebo mají symptomy nemoci. Takže si umíte představit, jak se na nás Němci dívali, když jsme mezi ně vyrazili do supermarketu, kde jsme mnohdy byli jediní s roušku. Byl to pro mě takový stres, že jsem chodila nakupovat jen s manželem a hráli jsme hru, že jsme počítali, kolik lidí v roušce potkáme. A že jich moc nebylo.
Jenže vše se rychle měnilo. Postupně se vyvíjela i doporučení. Jako jeden z prvních veřejně vystoupil přední virolog Christian Drosten s tím, že nosit roušku má smysl a dokonce komentoval i Čechy, kteří si je doma šijí a dával je Němcům i za příklad. Roušky později doporučil i Institut Roberta Kocha, který ale následně zase doporučení mírnil. Byl to dost zmatek, do kterého vnesla světlo teď Angela Merkelová, která čerstvě vystoupila s projevem a nosit roušky přímo doporučila (není to však povinné). Mezitím se ale už samovolně zvedl počet nakupujících v roušce natolik, že jsme konečně v Berlíně přestali být za české orouškované exoty!
Prostě Němci začali roušky postupně nosit tak nějak dobrovolně a obchody zaplnily ručně šité roušky, které si můžete koupit třeba i u nás v optice nebo v naší večerce. Zajímavé však je, jak tohle téma spojilo Čechy v Německu: vznikly tady různé skupiny na podporu roušek a iniciativy, do kterých se zapojily i instituce jako třeba Česká škola bez hranic, která roušky šije a nabízí. Já jsem zase podpořila jednu českou lékařku z Berlína v její vlastní osvětové kampani. Můžu v podstatě říct, že roušky nás Čechy v Německu tak trochu spojily.
Nakonec jsem ale ráda za volnější německý přístup a třeba i za to, že mě nikdo nešmíruje a nenahlašuje, zda jsem si roušku někde nesundala… (jako se to dělo v Česku a občas to ke mně prosáklo přes média).
A jak zvládáme jinak naši berlínskou karanténu? Jak jsem psala, vadí mi de facto zavřené hranice do Česka. Vše kolem vývoje v ČR sleduju. Jinak jsem aktuálně nadšená z obyčejných věcí: jsem ráda, že jsem překonala strach a řídím v poloprázdném centru Berlína, kde můžu teď kdekoli zaparkovat! Mám radost, když můj syn napíše správně diktát z češtiny, kterou se s ním denně učím. Jsem nadšená ze slunečného počasí. A mám ráda i nádherný les, který jsme objevili u Berlína ve Wandlitz a kam jezdíme teď každou neděli na piknik. Je to náš nový zvyk, na který se těším. A právě takové rituály mě drží nad vodou.
Jinak, nebudu nalhávat, že být stále doma s dětmi jen s omezenými aktivitami, je náročné. Občas šílené! Zvlášť s tak společenskými a energickými dětmi jako ty naše.
Já osobně jsem se upínala k datu 20. dubna, kdy se měla původně začít uvolňovat opatření a otvírat školy a školky. Teď už však vím, že to bude nejdřív 4. května, což je můj další záchytný bod. Děti (i my) školu potřebují.
Ale jsme v tom teď všichni rodiče stejně. Ať už jsme v Berlíně nebo v Praze.
ČTĚTE TAKÉ:
DENÍK BERLÍŇANKY: Za uzavřenými hranicemi
DENÍK BERLÍŇANKY: Pohádka o princi Siegenotovi a silné Rosalindě, která porazila draka!
DENÍK BERLÍŇANKY: Berlín za časů Korony
MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA
Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.