Odpojení tátové
Pak jsou tu líní otcové, kteří se o svoje děti odmítají starat jinak, než že jim zaplatí kroužky a vezmou je na dovolenou. „Vdávala jsem se ve třetím měsíci těhotenství,“ vypráví čtyřiapadesátiletá Lenka z Prahy. "Byla jsem vysokoškolačka se slibně rozjetou kariérou a najednou na mě padla tíha celé domácnosti i výchovy dvou dětí, které jsou od sebe jen rok a půl,“ popisuje začátky manželství. „Manžel dobře vydělával, a tak jsem to přijala a v rodičovství jsem se našla. Chlubil se přátelům, že nikdy v životě nevyměnil plínku, ale to by mi ani nevadilo. Nejvíc mě štvalo, jak moc je pasivní ve výchově, protože jsem viděla, že se to na dětech negativně odráží. Nikdy se s nimi neučil, i když vyžadoval jedničky, nepěstoval s nimi žádné koníčky, jen koukání na televizi. Nikdy s nimi nechtěl být sám, asi z pohodlnosti,“ přemýšlí.
S dcerami tak vytvořily v podstatě samostatnou jednotku, která si žila paralelní život. „Když pak měly jako náctileté vážné problémy ve škole, tak se vydal na dva měsíce cestovat po světě. Nechtěl to řešit a hodil to celé jako vždy na mě. Byla to ostatně podle něj stejně moje chyba.“ Dneska je Lenka už třiadvacet let šťastně rozvedená. A rozchod pomohl i vztahu otce s dcerami. „Ke konci manželství mi dcery říkaly ‚snad táta domů dneska nepřijede‘, když pracoval mimo město – a to jsem o něm nikdy nemluvila špatně. Děti nechtějí dárky z pracovní cesty, ale váš čas a je škoda, že si to tolik mužů neuvědomuje. Vím, že dcery jeho emocionální odpojení řešily v dospělosti na terapii a možná to ovlivnilo i výběr jejich partnerů. Snažily se zavděčit těm nesprávným nebo si hledaly náhradního tátu.“
I v tomto případě se jedná o vtisk představy „tradiční rodiny“, kdy muž vydělává a žena pečuje, jak potvrzuje partnerský poradce Karel Chába. „Často je to tak, že manžel své ženě nepomáhá s dítětem, protože sám byl vychován v rodině, kde se jeho otec choval stejně, a jemu to teď přijde naprosto přirozené a normální. Vůbec ho nenapadne, že by se měl chovat nějak jinak,“ píše Chába. Jako řešení doporučuje netrpět v tichosti, téma komunikovat a rozdělit si úkoly, protože je to nejlepší hlavně pro děti. „Výchova dětí je záležitostí obou rodičů. Každé dítě pro svůj správný vývoj potřebuje pozornost jak matky, tak i otce,“ říká Chába.
Líný otec opravdu může zanechat hluboké stopy například v sebevědomí potomků. Dítě a dospívající pozná, že ho někdo považuje za „otravný hmyz“, a přemýšlí, co a proč je s ním špatně. Tápe v uvědomění si vlastní hodnoty. S trochou nadsázky by se dalo říct, že model „tradiční“ patriarchální rodiny vyrábí další líné táty a vyhořelé mámy. Problém ale je i v rozdílné odezvě společnosti na „angažovaného“ otce a matku. Své o tom ví fotografka Michaela Karásek Čejková, autorka koláží ke knize Proč jsme tak naštvané?, za něž byla letos nominována na cenu Fotografka roku Czech Grand Design. „Mého manžela Adama často matky obdivují, jak je hustej, že to se dvěma dětma dá sám dva dny v týdnu, kdy pracuju, ale když to dává ženská celý týden sama, nikdo se nad tím nepozastaví,“ říká umělkyně a matka ročního syna a pětileté dcery.
Lenčině exmanželovi naštěstí po rozvodu přece jen něco docvaklo. „Asi mu došlo, že by opravdu mohl zůstat úplně sám, a tak s nimi začal trávit pravidelně čas několikrát týdně – bral je na večeři, do kina, na kola, chodili spolu do posilovny nebo jeli sami na hory,“ vzpomíná. „Dcery byly nadšené. Vyprávěly mi, jak jim vařil čínské polévky z pytlíku, do které nakrájel čerstvou zeleninu, a na konci pobytu luxoval v apartmánu. Vlastně bych to taky ráda viděla,“ směje se Lenka, která má dnes se svým ex dobré vztahy.