Rozvod je těžká životní zkouška, které Vlastina Svátková čelí již podruhé. A tak jsme ji požádali, aby se nám svěřila se svými zkušenostmi.
Na konci každé tmy se nachází světlo a na konci každé bolesti se nachází znovuzrození a velká síla. Bolest, smutek a slzy jsou v pořádku – stejně jako pustit se všeho, co bylo, a nechat to odejít.
Odpuštění je důležité. Ne protože bychom akceptovali a souhlasili s tím, jak se partner zachoval, ale z úcty k sobě samým. Když setrváváme v zášti, pocitu křivdy, zrady a v pozici oběti, ubližujeme jenom sobě samým.
Pokud není možná dohoda, může pomoct mediátor. Raději najít kompromis a dohodu – třeba tím nezískáme vše, po čem toužíme a co si myslíme, že je naše, ale urychlíme těžký a bolestivý proces rozchodu. Není nic horšího než rozvádět se léta a žít s pocitem, že svět je nespravedlivý a budeme se soudit, dokud nevyhrajeme. Vnitřní klid a mír je mnohem důležitější než pocit, že jsme zvítězili ve velmi těžké situaci, ve které stejně nikdo nemůže být vítěz.
Být vděčný neznamená, že musíte milovat každý moment svého života, každou zkušenost, kterou jste prožili. Je v pořádku cítit se zraněně, když se něco nevyvíjí tak, jak bychom si přáli, zejména to, do čeho jsme tolik investovali a čemu jsme se tolik oddali, do čeho jsme vložili celé své srdce. Vděčnost znamená, že ať se stalo cokoli a ať právě teď procházíte čímkoli, jste schopné si tuto cestu užít, ocenit ji a najít v těchto těžkých momentech smysl.
Není vaše chyba, že s vámi někdo nezůstal. Že odešel. Někdy má s námi život úplně jiné plány, někdy mají lidé svoje důvody, proč museli odejít. Neznamená to, že jste bezcenná a nelze vás milovat. Že musíte o lásku prosit. To opravdu ne! Znamená to jen, že si zasloužíte někoho úplně jiného – někoho, kdo je hoden vašeho srdce, vaší duše a úrovně vědomí.
