Telefon jako moderní injekční stříkačka aneb Jak vypadá závislost na levném dopaminu

V dnešním světě jsou technologie naší velkou součástí. Málokdo dokáže strávit den bez nich. Vlastně ve skutečnosti na nich mnohdy trávíme více času, než je zdravé. Jedním z důvodů je, že jsme skrz ně propojeni s lidmi a často je potřebujeme i k práci, ale kolikrát po telefonu nebo ovladači na televizi saháme jednoduše jenom proto, že se tak nějak nudíme a cítíme se trochu skleslí a víme, že nás obsah na technologiích dokáží zase trochu dobít.

To je ale celkem nebezpečné, jelikož tak máme „zdroj potěšení“ doslova na dosah ruky. Ať už se jedná o lajky na sociálních sítích, poslouchání písniček nebo sledování Netflixu. To vede totiž k tomu, že vzniká takzvaný levný dopamin.

Dopamin je neurotransmiter, neboli chemická látka, která vysílá signály do našeho mozku. Neurotransmitery mají širokou škálu funkcí a funkce dopaminu se soustředí kolem oblastí potěšení a odměn v našem mozku. Je tak jedním z takzvaných „hormonů štěstí“. Jenomže tím, že je dnes tak snadné ho dosáhnout a „štěstí“ v sobě cíleně vyvolat, dochází k tomu, že jsou na jeho neustálém doplňování lidé závislí. Tedy přesněji – není zcela možné získat závislost na dopaminu jako takovém, ale spíše na činnosti, která zvyšuje jeho hladinu, tudíž i na tom, jak se s vysokým dopaminem cítíme.

Sociální sítě jako droga

Možná si teď říkáte, „proč to měnit, když je to tak jednoduché a funguje to?“ Problém je v tom, že čím vyšší je uvolňování dopaminu, tím více je daná věc návykovější. A čím více tedy zažíváme dopamin, tím větší je potom jeho pokles. To vede nejenom k tomu, že těchto zdrojů dopaminu chceme víc a víc (a není to ani tak složité, když nám Netflix po každé dokončené epizodě nabízí hned další), data navíc ukazují, že přestože máme na dosah nekonečné zdroje zábavy, jsme stále méně šťastní.

Celosvětová míra deprese za posledních 30 let výrazně roste a podle zprávy World Happiness Report lidé v zemích s vysokými příjmy za posledních zhruba deset let jsou nyní nejvíce nešťastnými, co kdy byli. Stáváme se tak jen závislými na těchto podnětech, abychom fungovali, i když nás vlastně pořádně neuspokojují.

Tímto tématem se do hloubky zabývala psychiatrička Anna Lembke, která nazývá telefon „moderní injekční stříkačkou“, která nám je neustále dostupná. V důsledku toho jsme podle ní zapomněli, jak být sami se svými myšlenkami. Nedokážeme se soustředit na dlouhé úkoly, nebo se dostat do kreativního procesu, jelikož neustále odskakujeme na sociální sítě, abychom dobili svou dávku dopaminu. To má ovšem svou cenu – nejsme pak totiž schopní žít plně v přítomnosti a svou pozornost věnovat tomu, co je před námi...těm, co jsou před námi: tedy i partnerovi, dětem či přátelům. Navíc to potom může vést k tomu, že vše vnímáme povrchně a nic neprožíváme do hloubky, jelikož když jsme chvíli nešťastní, hned si svou hladinu dopaminu zvedneme rozsvícením obrazovky.

„Ztrácíme schopnost oddalovat uspokojení, řešit problémy a vypořádat se s frustrací a bolestí v mnoha různých podobách," řekla Lembke deníku Guardian.

Jak žít více v přítomnosti?

V důsledku toho, že neustále vyhledáváme rychlé a snadné zdroje dopaminu, tedy jsme neustále přilepení na našich telefonech, dochází k tomu, že nám utíká náš život a žijeme jen ten na obrazovkách. Dle Lembke je přitom více než důležité najít si čas na to „jen být“, jelikož to poté vede k většímu a dlouhodobějšímu štěstí. Navíc je prokázané, že být v klidu se svými myšlenkami přispívá k originálním nápadům a obecnému pocitu zdraví. Cílem přitom není škrtnout telefony a další obrazovky ze svých životů navždy a úplně, ale přijít na to, jak si je užívat s mírou. Zde je několik tipů, jak na to:

• Sledujte svá nutkání sahat po telefonu

Zjistěte, v jakých situacích máte tendence po telefonu sahat a co na něm chcete najít. Poté to zkuste regulovat. Například pokud to děláte každých deset minut, řekněte si, že to prodloužíte alespoň na půl hodinu. Nebo že se místo toho napijete vody či si opláchnete obličej. A podíváte se až později. Zároveň je dobré telefon umístit tak, abyste na něj neviděli. Optimálně ho dát do jiné místnosti a skutečně se na něj podívat až po nějakém vymezeném časovém úseku.

• Vystupte občas ze své komfortní zóny a dopřejte si zdravou bolest

Občas zapomínáme, že odměna za tvrdou práci je daleko sladší než za tu jednoduchou. „Dělat věci, které jsou těžké, je jedním z nejlepších způsobů, jak žít život, který stojí za to žít, protože potěšení, které se nám poté dostane, je trvalejší,“ říká Lembke. Zkuste tak častěji vystupovat ze své komfortní zóny, tedy dělat věci, které jsou náročné – jít si zaběhat, dát si ledovou koupel, popovídat si s cizím člověkem, přečíst knihu o filozofii a podobně.

• Buďte opatrní při kombinování potěšení

Dejte si pozor, abyste cvičení příliš často nemíchali s jinými vzrušujícími podněty, jako je psaní textových zpráv a přehrávání vaší oblíbené hudby. Podle Lembke potřebujeme nějakou dobu, kdy nestimulujeme naše mozky a můžeme zažít bolest, abychom dokázali lépe ocenit potěšení.

• Meditujte

Dalším nástrojem pro zdravější zvýšení dopaminu je meditace. Ta vám může pomoci užívat si přítomný moment. Tedy například vychutnat si západ slunce a další přírodní úkazy.

• Zvyšte dopamin prostřednictvím stavu „flow“

„Flow“ je opakem rychlého dopaminu, tedy i vaším cílem, pokud jste nyní závislí na levném dopaminu. Nastává, když jsou jednotlivci tak pohlceni úkolem, že ztrácejí přehled o sobě, což se shoduje s pomalým, ale stálým, vzestupem dopaminu. Odemyká se přitom výše zmíněnými body, zejména vystupováním z komfortní zóny a prožíváním zdravé bolesti.

Ovšem i zde je potřeba, abyste byli opatrní. Kdykoli jde o dopamin, je klíčem umírněnost. I na stavu flow se totiž člověk může stát závislým. Dělejte si tak od „flow“ přestávky pro zábavu. Sociální média a videohry, které se používají příležitostně, mohou být skvělými odbytišti.