Téma, kterému se každý vyhýbá, přitom je potřeba o něm mluvit. Podle zažitých pověr k sebevraždám dochází nejčastěji na podzim kvůli chmurné náladě či na Vánoce, jelikož si lidé více uvědomují svou osamělost. Ale ve skutečnosti se nejvíce z nich děje v březnu a dubnu, a to v pondělí. Výrazně častěji se objevují u mužů, což může souviset s tím, že také volí drastičtější způsoby, jako je například zastřelení. U žen je větší pravděpodobnost, že se například otráví. Nejhojněji využívaným způsobem je ovšem u obou pohlaví oběšení.
Každý rok dojde zhruba k 800 000 až 1 000 000 sebevraždám ve světě. A Česká republika nečiní malou část z této statistiky. Ročně svůj život tímto způsobem ukončí 1 300 Čechů, přičemž na jednu sebevraždu dle odhadů připadá 20 pokusů o ni. Díky tomu je Česká republika nad světovým průměrem.
Dalo by se očekávat, že se tyto statistiky, jak české tak světové, zvedly během koronavirové pandemie a po ni. Prozatím k tomu ale nedošlo.
Proč by se mělo o sebevraždách více mluvit
Jedním z obecných předpokladů je, že se někteří lidé poškozují či se pokusí o sebevraždu, aby na sebe upozornili. Proto když bude těmto jedincům nasloucháno, může být sebevraždám předejito.
Tento prostor by přitom měl být na školách, ale i mezi veřejností. O to se snaží projekt Destigmatizace realizovaný pod záštitou Národního ústavu duševního zdraví. V rámci projektu vznikla iniciativa Na rovinu, která se soustředí na témata jako je psychologická a psychiatrická péče, spánek, sexualita, umění, drogy, sebevraždy a mnoho dalšího. Pořádá k tomu řadu destigmatizačních aktivit – besedy, festivaly a mimo to vydává příspěvky na sociálních sítích s tipy, jak zvládat duševní zdraví či přistupovat k lidem, kteří jím trpí.