Maminkám v očekávání se často říká, „vyspi se teď, až to malé bude na světě, tak už se nevyspíš“. A něco na tom je. Jak se ukázalo, matky spí tak málo, že je jejich počet hodin spánku stejný jako u vězňů, kteří byli mučeni tím, že jim bylo bráněno ve spánku. Důsledky spánkové deprivace se tak na nich zásadně podepisují.
Nedávný průzkum oficiálně potvrdil, že téměř polovina rodičů s dětmi do šesti měsíců spí pouze 1-3 hodiny nepřerušovaného spánku za noc. Týká se to přitom ve většině případech právě matek, jelikož to jsou ony, kdo tráví s miminkem první chvíle a kdo své děti první měsíce kojí. Aby si tělo dospělého člověka odpočinulo, měl by spát zhruba 8 hodin denně. Takto se člověk obvykle nedostane ani do hlubokého spánku, který zajišťuje organismu důkladný odpočinek důležitý pro fyzické i psychické zdraví, jelikož když do něj začne upadat (zhruba hodinu od ulehnutí), začne ho dítě probouzet.
Jejich spánková deprivace je přitom přirovnávaná k technice mučení, která se v minulosti hojně používala ve vězení. Známá je tím například věznice Guantánamo na Kubě. Dozorci připravovali zadržené o spánek tím, že je několikrát denně po několik dní nebo týdnů přemisťovali z jedné cely do druhé. Tato technika byla použita k „obměkčení“ zadržených před výslechem, aby potom více mluvili. Jeden z vězňů podle tiskové agentury Reuters řekl, že pořádně nespal 14 dní v kuse, jelikož za tu dobu byl 112x spoután a přemístěn z jedné cely do druhé – v průměru každé 2 hodiny a 50 minut, ale s častějšími přesuny v noci, aby bylo zajištěno maximální narušení spánku. V březnu 2004 bylo strážcům z Guantánama nařízeno přestat používat tuto techniku.
Rozdíl je pouze v tom, že čerstvým maminkám nikdo systematicky a záměrně neubližuje, ale ve výsledku to má stejný efekt. Nejenom, že se potom cítí úplně jako mimo realitu, deprivace spánku vede také k poruchám paměti, soustředění, rozhodování, orientace, dále k podrážděnosti, hněvu a k halucinacím. Může vyvolat i úzkost a depresi.
Ženy obvykle rodí přes noc, někdy i přes dvě nebo tři. Už to může zahájit spánkovou deprivaci, která potom často pokračuje, jelikož jsou v porodnici s dalšími ženami a plačícími miminky. Doma už jsou sice samy, ale miminka se budí každou chvíli na kojení, nebo kvůli tomu, že se jim něco nelíbí. Matky zároveň často budí i obavy o dítě. Bojí se například, zda dýchá.
Není tak divu, že mnoho z nich trpí poporodní depresí, poporodním blues, posttraumatickou stresovou poruchou či laktační psychózou. Ty mohou, ale nutně nemusí, pramenit ze spánkové deprivace. V každé případě nedostatek spánku těmto stavům rozhodně nepoomáhá.
Neexistuje jednoduchý recept na to, jak to změnit. Maminkám se radí, „spi, když spí dítě“. To ale jednoduše nestačí. Během té doby totiž často musí jíst, potřebují se osprchovat a občas se obléknout a zajít s dítětem na zdravotní prohlídku, nebo zkrátka ven na čerstvý vzduch.
Velkou pomocí může být, když se partneři postarají o děti, když přijdou z práce, aby si maminky mohly odpočinout alespoň odpoledne. Zároveň ale také to, když spánkovou deprivaci svých partnerek budou vnímat, brát na to ohled a hýčkat je.
yourbirthright.co.uk, reuters.com, washingtonpost.com, owletcare.com, parents.com, sleepfoundation.org
