Kdy naposledy jste se viděla s kamarádkou? A jak často si voláte? Přátelství jsou pro náš život důležitá, přesto podle výzkumů investujeme do kamarádských vztahů stále méně času. Proč tomu tak je? A kde v dospělosti najít spřízněnou duši? „Lidé, kteří se cítí osamělí, jsou častěji nemocní a umírají dříve,“ upozorňuje psychoterapeutka Lenka Suchá pro časopis Marianne.
První přátelské pouto jsem pocítila ve školce. Copatá a o rok starší Maruška se stala mou ochránkyní, věrnou společnicí a parťačkou, se kterou jsem ve dvojici chodila na procházku. S nástupem do první třídy jsem přišla nejen o Marušku, ale také o všechny iluze, které jsem o přátelství do té doby měla. Ve školním kolektivu jsem pracně navazovala nová přátelství a doufala, že objevím „nejlepší kamarádku“ na život a na smrt. Možná jsem nebyla úspěšná hned v první třídě, ale v průběhu základky jsem si nasbírala kamarádky podobně jako Pokémony. Podle obdobného scénáře jsem si počínala také na střední a vysoké škole. V tu dobu mě na duši hřál pocit, že mám okolo sebe houf věrných duší, na které se můžu spolehnout.
Okolo pětadvacátého roku ale přišel nečekaný zlom a s ním i fráze jako: „Příští týden si zavoláme“, „zůstaneme v kontaktu“ nebo „mrknu do diáře a dám ti vědět, kdy mám čas“. Kolik podobných vět jsem slyšela a vyřkla? Nespočet. Kolik plánů vyšlo? Nula! Když přemýšlím, co otřáslo mým přátelským životem, nacházím prostou odpověď – dospělost. V každodenním kolotoči práce, partner, domácnost (a to ještě nemám děti) jako by nezbývala energie na hodinový telefonát s kamarádkou, odpolední klevetění u kafíčka nebo dlouhé vypisování na WhatsAppu.
Dospělácký život přátelství nejen neprospívá, dokonce ho neustále prověřuje a zkouší. A tak možná jednoho dne, podobně jako já, zjistíte, že po velké partě kamarádek nezbylo ani památky. A co víc, s hrstkou přítelkyň, která vám zbyla, vymýšlíte termíny setkání na měsíce dopředu a doufáte, že ani jedné „do toho nevleze“ něco důležitějšího.
Smutnou skutečností je, že můj příběh o přátelství není ničím výjimečným. Potvrzuje to i americká studie, kterou v roce 2023 zveřejnili výzkumníci Viji Diane Kannanová a Peter J. Veazie z americké University of Rochester. Z jejích výsledků vyplývá, že s přáteli trávíme čím dál tím méně času. Zatímco ještě v roce 2003 lidé ve věkové skupině 15 až 24 let věnovali přátelům téměř 160 minut denně, v roce 2023 se číslo propadlo ke 40 minutám. Neblahé statistiky hovoří také o lidech ve věku od 25 do 34, kteří s přáteli tráví průměrně 20 minut denně. A zřejmě nikoho nepřekvapí, že lidé starší 35 let jsou v kontaktu s kamarády jen okolo 15 minut denně.
„Nejsem si jistá, zda tyto statistiky platí i pro naše území. Faktem ale je, že žijeme izolovanější život a v lecčems si poradíme bez pomoci druhých. V důsledku toho nejsme v kontaktu s tolika lidmi, případně můžeme mít problém či ostych s druhými komunikovat,“ vysvětluje psychoterapeutka Lenka Suchá a dodává, že čas, který věnujeme přátelům, ovlivňuje také naše výkonově nastavená společnost. „Na kamarády nám prostě nezbývá čas. Je to sice věc priorit, ale kdo dá najevo, že si hodlá chránit prostor na vztahy a odpočinek, může snadno čelit odsouzení ze strany blízkých nebo od nich dostat nálepku lenocha a povaleče,“ doplňuje Suchá. Pak není divu, že nám každou chvíli přijde esemeska, v níž se kamarádka omlouvá za nabitý program, případně sami začínáme hovor slovy: „Promiň, dneska to nestihnu.“
Možná si říkáte, proč vlastně na přátelství záleží. Vždyť svěřit se můžeme i prodavačce v supermarketu nebo Chatu GPT, umělé inteligenci, která nás nejen vyslechne, ale navíc přidá i erudovanou radu. A víte co? Přátelství je pro nás doslova životně důležité! „Výzkumy prokázaly, že lidé, kteří se cítí osamělí, jsou častěji nemocní a umírají dříve,“ upozorňuje psychoterapeutka.
O důležitosti přátelství hovoří také studie psychologa Williama J. Chopika zveřejněná v roce 2017. Chopik v rámci výzkumu došel ke zjištění, že přátelství je důležitým stavebním kamenem pro štěstí člověka, a navíc snižuje příznaky deprese a úzkosti. Pevné přátelské vazby dokonce snižují riziko vysokého tlaku, vedou ke kvalitnějšímu spánku a napomáhají k rychlejšímu uzdravení. Suma sumárum, přátelství je speciální druh vztahu, který v našem životě hraje nezaměnitelnou roli, a tak bychom se ho neměli za žádnou cenu vzdát.
Na druhou stranu není žádoucí nabýt dojmu, že čím více kamarádek máte, tím zdravější a šťastnější život žijete. „Osaměle se totiž můžeme cítit i ve chvíli, kdy kolem sebe přátele máme, nicméně nás vztahy s nimi nenaplňují, chybí jim hloubka a důvěra,“ upozorňuje Suchá. Zdá se, že v přátelství, stejně jako v jiných oblastech života, platí jednoduché pravidlo: kvalita je důležitější než kvantita.
Co si ale pod abstraktním pojmem kvalita můžeme představit? „Kvalitní vztah je takový, ve kterém si můžeme vzájemně důvěřovat, cítíme podporu a funguje oboustranně vyváženě. Skoro bych řekla, že lidé, kteří mají zdánlivě hromadu přátel, mívají ve skutečnosti vztahy s nimi méně kvalitní. Je to logické, budovat přátelství totiž stojí čas a energii a je rozdíl, jestli ji rozložíte mezi tři nebo třeba patnáct lidí,“ doplňuje psychoterapeutka.
Víte, že existuje aplikace Mamio, která funguje na podobném principu jako seznamovací aplikace? Prostřednictvím Mamia ale nehledáte životního partnera, nýbrž novou kamarádku, která žije ve stejném městě a má podobně staré děti. Takový Tinder pro mámy. Když jsem si poprvé procházela profily jednotlivých maminek, se smutkem jsem zjišťovala, jak ženy na rodičovské dovolené zoufale prahnou po spřízněné duši. Ano, možná podle studie skutečně trávíme s přáteli méně času než dříve, a dokonce o mnohá přátelství s věkem přicházíme, ale potřeba „mít parťačku“ je stejná jako v dobách, kdy jsme chodily do mateřské školky. Bohužel, v dospělosti se nová přátelství navazují těžce.
Maminkám může pomoci třeba zmiňovaná aplikace, ale co ostatní? „Za mě je klíčová aktivita. Kdo sedí doma, s nikým se neseznámí. Nejlepší cestou je, když si uděláte prostor na to, co vás baví. Dříve nebo později díky koníčkům potkáte lidi, se kterými si budete rozumět. Zároveň je třeba se občas hecnout a navrhnout společnou aktivitu. Asi se snáze seznámíte s lidmi na kurzu kreslení nebo cvičení než při plavání v bazénu. Ale i tam, pokud vytrváte, začnete narážet na známé tváře, později se budete zdravit a dáte se do řeči. Jen to třeba trvá déle,“ nabízí řešení psycholožka Suchá.
Psychoterapeutka a supervizorka. Zaměřuje se na práci s dětmi, dospělými i páry. Ke klientům přistupuje s respektem k jejich individuálním potřebám, zohledňuje psychosomatický kontext terapeutické práce. Pravidelně publikuje na Psychologie.cz.
Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno
Článek vyšel pod původním titulkem Jak svět přichází o přátelství v časopise Marianne číslo 11/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
autorský text, citace terapeutky Lenky Suché
