Páteční večerní oficiální prohlášení princezny Kate ukončilo několikatýdenní spekulace o jejím zdravotním stavu. Je upřímné, smutné a zároveň plné naděje pro ni a její rodinu i pro všechny, kteří jsou teď nebo by se v budoucnu mohli ocitnout v podobné situaci. Pokud se to týká vás nebo někoho vám blízkého, díky vysvětlením předních odborníků můžete lépe pochopit, jak se člověk s touto diagnózou cítí, co cítí on i jeho rodina. Najdete cenné rady a doporučení, jak to říct dětem, jak se s tím srovnat, snadněji zvládnout léčbu, nemocného podpořit i čemu se naopak vyhnout.
Dvaačtyřicetiletá Catherine, princezna z Walesu, která po lednovém pobytu v nemocnici po „operaci břicha“ pokračuje v léčbě, ve videu s oficiálním prohlášením zmiňuje, jak těžké je říct o diagnóze dětem a vysvětlit jim, co se s maminkou děje. Navíc takhle malým. George, Charlotte a Louis mají deset, osm a pět let. Je to nesmírně složitá situace pro kohokoliv, kdo se v ní ocitne, ať už děti má nebo ne. Jak říct dětem, rodině, blízkým, co se děje, nevyděsit je, vysvětlit, aby pochopili, když člověk sám situaci chápe a zpracovává jen stěží?
Jak pro Marianne vysvětlila psycholožka a psychoterapeutka Tereza Havránková, děti velmi brzy vycítí, že se doma něco děje. Je proto dobré s oznámením neotálet. „Zároveň je důležité dětem říct i vcelku konkrétní informace, jako ´máma je nemocná, příští týden bude muset jít na operaci a pak se ještě nějaké dva tři měsíce bude léčit doma´, protože děti často ještě nemají představu o tom, co nemoc znamená, co bude obnášet, jak vážná je. Mají potřebu stabilního světa, ve kterém vědí, co se bude dít a jak to bude vypadat,“ upřesňuje psychoterapeutka Havránková. Je také fér s dětmi přiměřeně věku komunikovat o vážnosti situace. „Pokud má rodič onkologické onemocnění, je potřeba, aby děti věděly, že to je vážnější nemoc a ne nějaká chřipka. Situaci pak dobře porozumí a mohou i samy nějak rodiči pomoci a přispět k větší pohodě doma. Je velmi důležité najít rovnováhu mezi tím, aby děti byly pravdivě a přiměřeně věku dobře informovány, a zároveň mohly zůstat dětmi - dál si hrát, radovat se s kamarády, přestože máma je nemocná.“
Video s oznámením princezny Kate, upřímným, otevřeným a plným naděje a podpory pro všechny, kteří jsou v podobné situaci, včetně českého překladu, najdete na konci článku.
Pro okolí to může být někdy i těžší, než pro samotného nemocného. Chceme pomoci, naše možnosti jsou ovšem omezené. Snažíme se být oporou, fyzicky i duševně. Máme strach, ale snažíme se nedávat ho najevo, abychom nemocného nestresovali. „Pro okolí nemocného platí jedno pravidlo, na které se často zapomíná: Myslete na své vlastní zdroje a věnujte čas i sami sobě. Nemůžeme být dobrou oporou, pokud budeme unavení, nevyspalí, podráždění. Myslet na sebe mnohdy blízcí považují za sobecké, ale opak je pravdou,“ povzbuzuje psychoterapeutka Tereza Havránková. Princeznu Kate, kterou lidé po celém světě milují podobně jako kdysi maminku jejího manžela Williama, princeznu Dianu, veřejně podpořili král Karel III., který se sám léčí s rakovinou, britský premiér Rishi Sunak, řada významných osobností veřejného života.
K tomu, aby se lékaři fundovaně mohli k situaci vyjádřit, potřebují znát přesnou diagnózu. „Nebudeme sdílet žádné další soukromé lékařské informace. Princezna má právo na lékařské soukromí jako my všichni,“ řekl BBC zástupce královské rodiny. Podle předních tuzemských onkologů, kteří se zabývají různými typy tohoto onemocnění, nelze poskytovat žádné komentáře, pokud není známá konkrétní diagnóza. Vysvětlili pouze, že preventivní chemoterapie, kterou teď podstupuje princezna Kate, „se po operaci podává, aby se snížilo riziko návratu nemoci v budoucnu". Stejně jako léčba a míra zasažení organismu po fyzické stránce a jeho fungování, je podle vyjádření onkologů pro Marianne také prevence u každého typu rakoviny jiná. A jak se nemocný cítí po psychické stránce? „Člověk podstupující onkologickou léčbu cítí nejistotu, strach, ale také třeba sílu a odhodlání to zvládnout. Každý asi taky do určité míry přemýšlí nad budoucností: Jak to teď zvládne, co práce, děti, rodiče?,“ doplňuje psychoterapeutka Havránková.
Psychické nastavení dělá při onkologické léčbě opravdu hodně. „Říká se ´víra tvá tě uzdraví´, takže pokud se nemocnému daří udržet optimismus, je to asi nejlepší možná volba. Zároveň je jasné, že takové onemocnění s námi pořádně zamává. Je dobré pracovat se všemi svými pocity a ventilovat je, ideálně s odborníkem, psychologem či psychoterapeutem,“ doporučuje Havránková. Jde totiž o skutečně zátěžovou situaci, ve které je dobré si podporu odborníka dopřát a své pocity v sobě nedusit, nesnažit se být na každou cenu silní a pozitivní pro naše blízké. „Odborník dokáže nezatíženě podpořit a můžeme s ním mluvit o svých obavách, nejistotách, strachu z bolesti, ze smrti. Tedy o tom, co svým nejbližším, rodině a přátelům, říkat nechceme či nemůžeme, za co se stydíme. Je naprosto přirozené, že nás napadají a je dobré je nezahrabat někam pod koberec, aby nám nakonec i ony nepřekážely na cestě k uzdravení.“
Je to velice individuální, protože někteří lidé o nemoci chtějí mluvit, jiní ne, někdo chce péči okolí, někdo chce být co nejvíc samostatný. Pokuste se vysledovat, co nemocnému dělá dobře a tomu se přizpůsobit. Je v pořádku se zeptat, co potřebuje a co naopak nepotřebuje. Pokud chcete nabídnout pomoc a podporu, buďte konkrétní: „´Můžu ti pomoct s hlídáním dětí?´, ´Vyvenčím psa, v sobotu uvařím vývar, každé ráno zavolám a zeptám se, co potřebuješ.´ Nemocný člověk je někdy totiž tak v šoku či zahlcený procesem léčení, že když mu řekneme ´kdybych mohla jakkoliv pomoct, dej vědět´, nevzpomene si, co by po nás mohl chtít a co by mu skutečně pomohlo. Nebojme se nabízet,“ vyzývá psychoterapeutka.
Důležité je respektovat potřeby a nejhlubší pocity nemocného člověka, nevnucovat mu vlastní názory a nápady. „Není také zrovna ideální nemoc zlehčovat, zjednodušovat slovy ´dobře to dopadne, za pár měsíců jsi z toho venku a podobně´, jakkoli to myslíme dobře a pozitivně,“ uzavírá Tereza Havránková.
Chtěla bych využít této příležitosti, abych vám osobně poděkovala za všechny úžasné podporující zprávy a za vaše pochopení v době, kdy jsem se zotavovala po operaci. Pro celou naši rodinu to bylo několik neuvěřitelně těžkých měsíců, ale staral se o mě fantastický lékařský tým, za což jsem moc vděčná.
V lednu jsem v Londýně podstoupila velkou operaci břicha a lékaři tehdy měli za to, že můj stav je nekancerózní. Operace byla úspěšná. Testy po operaci však prokázaly přítomnost rakoviny. Můj lékařský tým mi proto doporučil, abych podstoupila preventivní chemoterapii, a nyní jsem na začátku této léčby.
Byl to samozřejmě obrovský šok a William a já jsme dělali vše, co bylo v našich silách, abychom to v zájmu naší mladé rodiny zpracovali a zvládli v soukromí.
Jak si dokážete představit, trvalo to. Zabralo hodně času, než jsem se zotavila z velké operace, abych mohla začít s léčbou. Ale co je nejdůležitější, potřebovali jsme čas na to, abychom vše vysvětlili Georgovi, Charlotte a Louisovi způsobem, který je pro ně vhodný, a ujistili je, že budu v pořádku.
Jak jsem jim řekla, jsem v pořádku a každým dnem jsem silnější díky tomu, že se soustředím na věci, které mi pomohou se vyléčit, v mysli, na těle i na duši.
Mít Williama po svém boku je také velkým zdrojem útěchy a ujištění, stejně jako láska, podpora a laskavost, kterou mi spousta z vás projevuje. Moc to pro nás oba znamená. Doufáme, že pochopíte, že než dokončím léčbu, potřebujeme jako rodina nějaký čas, prostor a soukromí. Moje práce mi vždy přinášela hluboký pocit radosti a těším se na návrat, až budu moci, ale teď se musím soustředit na plné uzdravení.
V tuto chvíli myslím i na všechny, kterým rakovina zasáhla do života. Pro každého, kdo čelí této nemoci, v jakékoli podobě, prosím neztrácejte víru ani naději. Nejste sami.
