Na to, zda pacientky mají pravidelný sexuální život, se v ordinaci většinou neptám. Jsou ale situace, kdy taková otázka má své opodstatnění. A víc než často dostávám odpověď „já už to nepotřebuju“, „já už to nechci“. Co dělat, když po svém partnerovi přestanete toužit? Kde hledat příčinu a jak ji napravit?
Na začátek si jasně řekněme jednu věc: sexuální touha je naprosto individuální věc a každému vyhovuje něco jiného a jiná frekvence. Je v pořádku i nemít sex vůbec. Co úplně v pořádku není, je situace, kdy chuť na sex ztratíte náhle a trvá dlouho.
Vždycky mě zaujme, jak dramaticky se liší pohled žen, s nimiž se v rámci své práce setkávám, na to, co je „normální“ frekvence sexuálního života. Pro někoho je málo několikrát do týdne, pro jinou ženu jednou za měsíc nebo i déle. Pokud jsou spokojení oba v páru, tak není co řešit. A slovo „normální“ by bylo lepší úplně vyřadit ze slovníku, nadělá víc škody než užitku.
Může se ale stát, že se u vás něco změnilo a trápí vás to. Kdy lze ztrátu libida považovat už za problém a dá se s tím něco dělat? Podle odborné definice je ztráta libida sexuální dysfunkcí, pokud trvá nejméně šest měsíců. Projevuje se trvalým nebo opakovaným nedostatkem nebo úplným vymizením sexuálních fantazií a touhy po sexuální aktivitě. Objevit se může i takzvaná sexuální averze – to je situace, kdy ve vás představa sexuálního kontaktu vyvolává negativní pocity či strach.
Pokles sexuální touhy v dlouhodobých vztazích je naprosto normální věc. Nejčastěji se s ní setkáváme po porodu a v období přechodu. V prvním případě to přímo souvisí s péčí o dítě: matka kojí, stará se o dítě, dává se dohromady po porodu, nemenstruuje – laicky by se tedy dalo říct, že příroda si nepřeje, aby se v té době rozmnožovala. Jsou ale i ženy, u nichž se chuť na sex nevrátí ani rok dva po porodu. Nejčastějšími příčinami bývají stres, vyčerpání, nevyspání, citlivost v oblasti jizvy po porodu a bolest při styku.
Z pohledu přírody se na tento problém dá dívat i v období menopauzy. Příroda prostě vypne funkci rozmnožování, tak k čemu ještě libido, chtělo by se říct. Takhle to ale naštěstí nefunguje a i v menopauze mívá ztráta sexuální touhy jinou příčinu: třeba hormonální poruchy, například štítné žlázy, nebo cukrovku. Libido mohou snižovat i léky jako antidepresiva, léky na tlak a některé typy hormonální antikoncepce. Velkou roli hraje samozřejmě i psychika – rodinné klima, konflikty v partnerství, domácí násilí, deprese, nutnost starat se o dospívající děti a stárnoucí rodiče a z toho plynoucí vyčerpání. Příčin může být hodně a většinou je obtížné je identifikovat. Řekla bych, že často to bývá právě stres a tlak na sebe samu. Pokud dojde ke ztrátě libida vlivem stresu, nepovažuje se to za sexuální dysfunkci, ale přesto je při dlouhodobém trvání dobré vyhledat odbornou pomoc.
Pokud si žena uvědomí, že má v tomto směru problém, obvykle jako první (kromě své nejlepší kámošky) navštíví gynekologa – pokud se tedy vůbec odhodlá pomoc vyhledat. I když jde o mezioborovou spolupráci, gynekolog může vyloučit patologické stavy, jako jsou například cysty, hormonální poruchy nebo vaginismus (mimovolné křečovité sevření svalů pánevního dna), a pomoci s výběrem vhodnější antikoncepce. Klíčovým expertem je ale sexuolog, dále má své místo i psychoterapeut, fyzioterapeut či praktický lékař – vždy s ohledem na konkrétní příčinu potíží.
Je to ale velmi citlivé téma, a tak odbornou pomoc vyhledá jen velmi málo žen. Co tedy dělat, pokud to nejdřív chcete řešit sama? Především bude nutné pokusit se najít příčinu. Osvědčuje se také změna životního stylu: zkuste si přerovnat životní priority, najít si čas sama pro sebe, zpomalit, společně s partnerem pracovat na komunikaci. Z rozhovorů se svými pacientkami vím, že nejčastěji jim pomohlo vysazení hormonální antikoncepce, někdy je ale potřeba udělat i výrazné životní změny – vymanit se z toxického vztahu, najít si nového partnera. Jindy je problém v neuspokojivém zaměstnání či nedostatku koníčků. Obecně pomáhá víc se věnovat sebepoznání a autoerotice nebo trávit více času s protějškem a soustředit se na delší předehry.
Se ztrátou libida často souvisí i vaginální suchost, kterou si nejčastěji spojujeme se ženami v menopauze, ale není výjimkou, že trápí i mladší ženy. Vede k dyskomfortu, bolestivému styku a někdy i k poraněním. Během menopauzy dochází k „vypnutí“ vaječníků a tím i k poklesu jím produkovaných hormonů (zejména estrogenu). V pochvě se snižuje sekrece tekutiny, vagina ztrácí kolagen, je tenčí a náchylnější k poranění. Takzvaným hypoestrinním stavem je i těhotenství nebo kojení a další stavy, kdy rovněž může dojít ke ztrátě libida. Zajímavým důvodem vaginální suchosti je také nedostatek sexu včetně masturbace. Pokud jde o přechodný stav, obvykle nevyžaduje léčbu, ale u stavů trvalých, jako je právě menopauza, je dobré zasáhnout včas.
Jako pomoc se nabízí lubrikační gel, ten ale často zklame: rychle schne a hlavně mu chybí léčebný efekt. Z dlouhodobého hlediska je neuspokojivý. Dále se používají gely a globule či tablety s fytoestrogeny nebo kyselinou hyaluronovou. Pokud to nepomůže, můžeme předepsat hormonální substituci, ať už celkovou nebo lokální. Některé ženy kvůli vaginální suchosti přestanou souložit nebo přesvědčí samy sebe, že „už jsou na to staré“. To ale to není pravda v žádném věku. Důležité je nebát se o svých pocitech komunikovat jak s partnerem, tak s vaším lékařem, a včas vyhledejte odbornou pomoc. Ano, máme nárok nemít chuť na sex. Ale máme i nárok na to mít radost ze sexu po celý život, nebo rozhodně o dost déle, než to s námi příroda původně zamýšlela.
O autorce:
MUDr. Kamila Žižková pracuje jako gynekoložka v nemocnici v Chomutově. Na Instagramu ji najdete pod hashtagem @moje_gynpor, kde s lehkostí a humorem píše o gynekologii, porodnictví, ženství a sexu a příspěvky doplňuje vlastními ilustracemi. Po práci se nejraději věnuje své rodině, hlavně své dvouleté dcerce.
autorský článek
