„Když vidíte někoho s metastatickou rakovinou prsu, často vypadá dobře. Já mám zpátky své vlasy a nikdo by to na mě na první pohled nepoznal. Je to, jako když žijete dvojí život. I když to totiž není na první pohled vidět, děje se to a vy to řešíte. Řešíte vedlejší účinky léků, plodnost, svou úmrtnost, svou ženskost. Zároveň ale musíte pokračovat. Nemáte na výběr,“ vypráví Alexis. „Byla to smršť. Když jsem zjistila, že mám rakovinu prsu ve čtvrtém stádiu, myslela jsem, že mě trefí. Pomyslela jsem si: Ach můj bože! Je mi 33 a umřu. V duchu jsem si myslela, že jsem udělala všechno správně. Žila jsem zdravým životním stylem, dělala jsem jógu, chodila jsem každý den do práce a platila daně. Nemohla jsem uvěřit, že se to děje zrovna mně. Prvních pár týdnů a měsíců bylo nejtěžších – vůbec jsem netušila, co mě čeká,“ popisuje v Glamour.
O metastatickém onemocnění rakoviny prsu se mluví v případě prokázaných vzdálených metastáz. Metastázy jsou přitom druhotná ložiska nádoru tvořená buňkami oddělenými od primárního nádoru, které se dostaly do jiné tkáně, kde dále rostou. Metastázy v životně důležitých orgánech (játra, plíce, mozek) ohrožují život pacientů. I při současných léčebných možnostech je toto stadium nevyléčitelné. Pacienti s metastatickým karciomem prsu žijí v průměru dva roky od zdokumentování onemocnění. Může to být ale i déle.
„V lednu to bude šest let od mé diagnózy a já doufám v delší budoucnost víc než kdy jindy. Snažím se žít naplno, být silná a cítím se dobře. Stále jsem v této bouři, kde se věci mohou změnit, ale žiju svůj život. Prosazuji pozitivitu, afirmace, spánek, meditace, cvičení a šampaňské,“ uzavírá devětatřicetiletá Alexis. Tento příběh s ní sdílí i o rok mladší Natalie, jejímž mottem je: „neustále umírám, ale připomínám si, že součástí toho je prostě být naživu“. A snaží se žít také naplno, jak jen to jde. S přijetím a porozuměním jejímu onemocnění jí přitom pomohlo, když se zapojila do komunity žen ve stejné situaci.