V dnešní době se začíná více a více mluvit o tématech, která byla v minulosti tabu. Jedním z nich jsou i psychické problémy. Ty jsou obvykle spojovány s ženami, vzhledem k tomu, že jsou vnímané jako více emotivní, stejně tak se ale mohou týkat i mužů. Mluvení o nich by se tak mělo normalizovat a muži by se měli motivovat v řešení závažných problémů, jako je právě deprese. Jinak to může mít bezmála tragické důsledky.
Marcus je unavený a leží v posteli. Jeho otec se ho zeptá, jestli je v pořádku, kývne, že ano. Své přítelkyni řekl, že se s ní večer nemůže vidět, protože musí udělat úkol na angličtinu. Na angličtině se ale ukáže, že úkol neudělal. Nemá chuť dělat běžné každodenní povinnosti. A především má pocit, že si nezaslouží být milovaný. Takto byla vyobrazena mužská deprese v nedávno vydané druhé sérii seriálu Ginny & Georgia. Snímek tak poukázal na závažné téma, které se ve společnosti postupně otevírá a detabuizuje, ale stále vcelku pomalu.
Psychické problémy byly vždy považované zejména za ženské, jelikož jsou s nimi, jako s „něžným ženským pohlavím“, spojovány pocity a emoce, které s psychikou úzce souvisí. To ale samozřejmě neznamená, že je muži nemají. Nejsou přeci upíři, aby je dokázali jen tak vypnout. Oficiálně se u nich ale vyskytují v menší míře.
Podle zdravotních statistik je deprese u žen diagnostikována přibližně dvakrát častěji než u mužů. Dle odhadů se přitom jedná o 10–25 % u žen, u mužů o 5–12 %. Na základě těchto výsledků se tak zdá, že jsou ženy skutečně více emočně labilnější než muži.
V posledních letech se ale objevily výzkumy, které tvrzení o vyšší míře depresivity žen zpochybňují. Podle studie Joy P. Newmann tato data podkopává vyšší míra sebevražednosti mužů, ale také vyšší výskyt alkoholismu. To může být důsledkem toho, že si muži příznaky deprese často nepřipouští a odmítají vyhledat odbornou pomoc, jelikož to považují za „řešení pro slabochy“. Obvykle se se svými nepříjemnými pocity tak trápí sami. Naopak ženy se se svým problémem spíše svěří svým blízkým, kteří jim doporučí navštívit psychiatra. Sociologové Allan Victor Horwitz a Helene Raskin White ve svém výzkumu uvedli, že 82 % žen mluvilo o svém problému se svými přáteli, zatímco pouze 27 % mužů žádalo o pomoc nebo radu své přátele. Vyšší míra zastoupení žen v psychiatrických statistikách tak je ve většině případech následkem toho, že ženy vyhledávají odbornou pomoc více než muži.
Dalším problémem posilující vyšší depresivitu žen může být právě přístup lékařů. Bylo prokázáno, že někteří lékaři považují za přirozenější ptát se na pocity a emoce spíše žen než mužů či že někteří z psychiatrů diagnostikují depresi u žen značně předpojatě.
Ačkoliv odborníci v některých případech neeticky využívají znalosti genderových rozdílů v přístupu ke svým pacientům či pacientkám, čímž je automaticky reprodukují, je mužská a ženská deprese v některých ohledech jiná. Konkrétně má mnohdy odlišné spouštěče a projevy, které jsou často spojeny s tradiční genderovou rolí mužů a žen ve společnosti.
Spouštěčem deprese u mužů bývá dle autorů knihy Muži nepláčou? nejčastěji chybějící uznání v práci, odchod do důchodu, nezaměstnanost, vztahové problémy, rozchod nebo rozvod, single život a sociální izolace, neplánované těhotenství partnerky nebo narození dítěte a chronická onemocnění.
Naopak u žen zmiňuje Sarah Rosenfield ve své práci zabývající se odlišností deprese u mužů a žen jako častou příčinu deprese nízkou sebeúctu, naučenou bezmocnost v procesu socializace, smutek z toho, že něco nemají, ale zároveň kvůli společenským bariérám toho ani nemohou dosáhnout, závislost na ostatních a tradiční rozdělení rolí v domácnosti. Další studie potvrzují, že specifickým spouštěčem deprese u žen může být také menopauza, těhotenství či porod.
Obecně Rosenfield mezi příznaky deprese řadí proměnlivost nálady, pocity smutku, lhostejnosti a osamění; dále negativní sebepojetí s pocity viny, sebeobviňování a výčitek; ztrátu energie spojenou se ztrátou zájmu o obvyklé činnosti a sex; problémy se spaním, požíváním potravy a horší koncentraci. Tyto příznaky deprese se mohou objevit u obou pohlaví, muži a ženy na ně však odlišně reagují, jak již bylo zmíněno výše, ženy se s nimi obvykle svěří svému okolí, zato muži je spíše řeší alkoholem.
Pokud si některých z těchto příznaků všimnete mezi svými blízkými, i když to jsou muži, řešte to s nimi. Deprese se jich skutečně může týkat, stejně jako žen.
jstor.org – studie Sarah Rosenfield, Joy P. Newmann, Allana Victora Horwitze a Helene Raskin White, kniha Muži nepláčou, vipharm.cz, nzip.cz
