Syndrom vyhoření může potkat každého. Ale mileniálům z jistých důvodů hrozí zejména. Ať už jste příslušníky této generace, nebo nikoli, přinášíme vám způsoby, jak poznat, zda máte k syndromu vyhoření nakročeno či jak si uvědomit, že už se vás týká, a jak se s ním dá poté případně vyrovnat.
V posledních letech lidé věnují čím dál tím věští pozornost józe, meditacím a dalším praktikám, které je učí být v přítomném okamžiku. Mnoho z nich to potřebuje, jelikož nasadili tak rychlé životní tempo, že zapomněli, jak si ten život užívat. A mnoho z nich jsou mileniálové (lidé ve věku 27 až 42 let).
Analýza v článku magazínu Buzzfeed zaměřeného na mileniály a na to, proč často vyhoří, poukazuje na to, že pro příslušníky této generace je daleko obtížnější získat nemovitosti, než to bylo pro jejich rodiče. Zároveň je pro ně běžné studovat vysokou školu a „optimalizovat se“ pro trh práce. A mimo to když mnoho z nich startovalo svou kariéru, nebo byli na jejím vrcholu, tak přišla koronavirová pandemie. Často tak mají pocit, že musí co nejvíce pracovat, aby si jednou mohli vzít hypotéku a koupit si byt a je to něco, k čemu mají predispozice, jelikož většina z nich studovala vysokou školu. Zároveň umí pracovat i v těžkých podmínkách. A ti, kterým ještě nebylo 30, se obvykle chtějí vyrovnat svým starším a zkušenějším kolegům. Ale takto intenzivní práce má svou daň. A mileniálové oproti generaci Z nejsou tak zvyklí pečovat o své duševní zdraví, tomu se teprve učí.
Syndrom vyhoření se může samozřejmě týkat i dalších generací, ale právě u mileniálů jsou z těchto důvodů předpoklady k němu vysoké. A jejich zkušenosti to potvrzují. To se týká například autorky výše zmiňované analýzy; dále spisovatelky Alicii Lutes, která se svěřila ve svém článku pro Stylist; toto médium zároveň poukázalo na vyhoření u mileniálů sdílením příběhů třech dalších žen (jedna byla asistentka marketingu, druhá se věnovala projektovému managementu a třetí byla ředitelka strategické konzultační firmy). Mimo zahraničních médií to na vlastním příběhu nedávno potvrdil i český novinář a moderátor Studia N, který spadá do této generace – Filip Titlbach – v podcastu Jsem v obraze Johany Bázlerové.
Syndrom vyhoření definuje Světová zdravotnická organizace jako onemocnění vznikající z dlouhodobého pracovního stresu. Mnoho lidí má za to, že se týká především právníků a manažerů, ale na druhu profese zase tolik nezáleží. I to je důvodem, proč jím trpí každý pátý Čech. A během koronavirové pandemie narostlo množství jeho výskytu o 15 %.
Jeho název není ohni podobný náhodně. Vzniká tak, že se člověk pro svou práci zapálí a pak pro ni hoří a hoří. Jenomže potom nedbá tolik na to, zda má z čeho hořet, a tak dohoří.
„Chronický stres, nezdravý životní styl a často také nevhodné pracovní podmínky. To vše může vést k syndromu vyhoření, který se objevuje i u psychicky úplně zdravých lidí,“ říká MUDr. Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, která se duševnímu zdraví věnuje v rámci kampaně Dobré nitro.
Počáteční fáze syndromu vyhoření poněkud paradoxně začíná v momentě, kdy má člověk extrémní energii, jede naplno a dává do své práce všechno a neohlíží se na to, co padá v okolním světě, jako například v tom soukromém. Potom ale dojde k nárůstu pocitu frustrace a k postupnému ztrácení smyslu práce, což vede ke ztrátě energie a může to vést k celkové apatii dotyčného, tedy přemýšlení nad svou existencí, jelikož v tu chvíli má pocit, že je pouze kolečko ve stroji.
„Věci, které pro mě byly předtím snadné, se staly těžkými. Nebyla jsem motivovaná, nezajímala jsem se nebo nebyla natěšená na skvělé nadcházející věci a nenáviděla jsem se, když jsem nedělala úplně nejvíc. Všechno mi přišlo nesmyslné. Moje dříve motivační taktika se stala předmětem mých vlastních posměšků. Přesto jsem se snažila a pracovala tvrději, abych odvedla dobrou práci v těžkém prostředí. A neuspěla jsem,“ píše pro Stylist Alicia Lutes.
Mezi základní psychické příznaky patří vedle únavy i pokles výkonnosti a kreativity, deprese, úzkosti a pocity zklamání, poruchy paměti a soustředění, neschopnost uvolnit se i citová otupělost a apatie. Syndrom vyhoření může ale také výrazně ovlivnit fyzické zdraví. Objevují se poruchy trávení a dýchání, pokles libida, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, pocity vyčerpání i větší náchylnost k návykovým látkám.
Díváte se na pracovní e-maily hned po probuzení? Dostáváte neustále pracovní oznámení, i když cvičíte, nebo připravujete večeři? Vypijete každý večer reflexivně půl láhve vína? Pokud jste si odpověděli ano a k tomu jste u sebe zpozorovali některé výše zmíněné příznaky, nejspíš jste se setkali se syndromem vyhoření. Zde jsou tipy, co nyní můžete udělat, abyste se s ním vypořádali.
Naordinujte si péči o sebe. Něco tak jednoduchého, jako je ztišení upozornění po určité hodině nebo závazek šetřit si víno pouze na víkendy, může mít obrovský dopad na tento neustálý pocit zdrcenosti. Pokud k tomu začnete meditovat a dělat věci, co vás těší, například nějaké koníčky, tak teprve uvidíte, jaké divy to dokáže.
Změňte svou rutinu. Například namísto ranního pročítání e-mailů si užijte pomalé ráno. Potom vám práce půjde lépe od ruky.
Stanovte si hranice. Svou práci můžete milovat, ale stále je to jen práce. Stanovte si pracovní hranice a udělejte si čas na svůj soukromý život.
Neodkládejte to cvičení. Vyplavuje ve vás endorfiny, hormony štěstí. A pokud budete cvičit, tak nesledujte svůj pracovní telefon.
Vyhledejte odborníka. Terapie vám pomůže, jak to vše zvládnout. To lze případně udělat i přes online platformy, jakou je například služba Hedepy, která nabízí online terapie a která měla v loňském roce ve všech zemích (8), kde je přístupná o 410 % online terapeutických sezení více než v roce předchozím. Pomoci může také aplikace VOS.health či Nepanikař.
TZ Loono, TZ Hedepy, buzzfeednews.com, stylist.co.uk, glamour.com
