O duševní zdraví je třeba pečovat stejně jako o to fyzické. Pokud vám sterilní prostředí ordinací víc bere než dává, vyzkoušejte terapii lesem. Metoda pochází z Japonska a prospívá nejen mysli, ale i tělu.
Procházka v lese je pro mnohé z nás běžnou součástí života: někteří chodí do lesa venčit čtyřnohého mazlíčka, jiní milují sběr hub či borůvek nebo chodí do lesa běhat. Nevím, jak vy, ale já při tom mám často v uších sluchátka a kamarádi, kteří běhají, si k tomu ještě měří kilometry na hodinkách nebo telefonu. Co je na tom špatně? I když v lese pobýváme často, málokdy se na něj skutečně soustředíme a plně si uvědomujeme jeho krásu. A to je škoda. Právě v tom totiž spočívá japonská metoda šinrin-joku, u nás známá jako lesní terapie nebo také lesní koupel (z anglického forest bath). Plavky a ručník ale potřebovat nebudete, jde skutečně jen o obrazný název procesu, kdy se ponoříte hluboko do atmosféry lesa a snažíte se ji vnímat co nejintenzivněji.
Když se začne mluvit o Japonsku, vybavíme si kromě nádherné přírody a sushi také vystresované byznysmeny v oblecích, spěchající přeplněným metrem do kanceláře, kde tráví násobně více času než my Evropané, nebo ambiciózní školáky v uniformách, kteří zároveň milují moderní technologie. Jsou to samozřejmě stereotypy, ale z vlastní zkušenosti z pobytu v Japonsku mohu říct, že na tom něco pravdy přece jen je. Výkon a co nejlepší výsledek je tam stále velmi uznávanou a kýženou hodnotou.
Nemusíme ale žít v Japonsku – předhánění se v tom, kdo má náročnější práci a méně času na odpočinek, je běžné i u nás. „Je to náš moderní způsob života – jsme neustále před obrazovkami, vsedě a ve stresu. Někteří moji klienti mají třeba deset online meetingů denně a ani nestíhají opustit byt. Proto nechtějí další setkání na židli nebo online. Chtějí vypnout a změnit prostředí,“ vysvětluje Markéta Horáková, zakladatelka projektu Terapie v lese. „Těší se na čerstvý vzduch, volnost a pohyb. Říkají, že se při venkovní terapii cítí svobodně. Naše setkání je totiž méně formální a působí nenuceně. Najednou neřešíte, co s očima a rukama. Příroda a pohyb podporují partnerský přístup. Klient se necítí jako v ordinaci, a to hodně pomáhá,“ popisuje Markéta.
Úplně na začátku chtěla Markéta umožnit lidem si jen tak popovídat, když je něco trápí, ale nechtějí jít na klasickou terapii. Vydají se proto na běžnou procházku po lese, ale s profesionálem. Efekt pohybu je u lesní terapie stěžejní, protože chůze podporuje kreativitu. Je dost lidí, kterým se za chůze lépe mluví – stačí si vzpomenout na legendární scénu se stoletím páry z Marečku, podejte mi pero: „On se vám stydí říct, že musí chodit.“ V Silicon Valley jsou mezi top manažery populární walking meetingy, miloval je Steve Jobs a praktikuje je i Mark Zuckerberg. „U nás je to ještě umocněné tím, že máte po boku průvodce, který vám skutečně naslouchá. Náš přístup bych shrnula jako ‚Myslet, cítit, chodit‘. Procházka s terapeutem navíc přispěje i k vašemu fyzickému zdraví,“ líčí Markéta výhody terapie za chůze.
„Zpočátku byla setkání jednorázová, ale postupem se to začalo měnit a klienti chodili opakovaně. Někomu pomůže už jedna procházka. Terapeut ho vyslechne, přijme, a klient se tak na své téma podívá z jiné perspektivy. Jiní klienti potřebují spíše dlouhodobou terapii, takže schůzky v lese probíhají třeba i každý týden. Zhruba čtyřicet procent klientů chodí pravidelně,“ popisuje Markéta. Příroda každopádně účinek terapie zesiluje. Pomáhá totiž lidem dostat se blíže k sobě. Aby psychoterapeuti mohli s problémem pomoci, potřebují se společně s klientem dostat k jeho vnitřnímu světu. Pro někoho je při tom přírodní prostředí jen kulisou, ale jinému přímo pomáhá ve vyjádření. „Třeba když se klienta terapeut zeptá, co kolem něj vystihuje kolegyni z práce, o které se bavíte, může klient ukázat na velkou louži, která se rozprostírá před nimi na cestě,“ upřesňuje Markéta.
Metodu lesní koupele coby wellness procedury se rozhodli zavést také v hotelu Falkensteiner Spa Resort v Mariánských Lázních. Manažer zdejšího spa Daniel Fajkus, který dříve pracoval jako zdravotnický záchranář a terapii se věnuje přes tři roky, vás vezme do lesa kousek od hotelu. Mariánské Lázně mají výhodu, že jsou lesem obklopené ze všech stran, a tak je toto lázeňské město pro provozování šinrin-joku ideální.
Běžná terapie tady trvá tři hodiny a díky jednoduchým aktivitám zapojíte všechny smysly. Osobně jsem vyzkoušela zkrácenou hodinovou verzi, a i tak pro mě byl úkol udržet mysl pouze v lese poměrně náročný. Neutíkat myšlenkami za pracovními povinnostmi nebo přemítáním nad tím, co dobrého asi kuchař v hotelu připravil k večeři, je náročnější, než by se mohlo zdát. Ale právě aktivity, jako například zkoumání textury kůry stromů, poslouchání zpěvu ptáků nebo vnímání vůně dřeva, vás mají odpoutat od běžných myšlenek a starostí.
Šinrin-joku je nejlepší provozovat bez bot, abyste mohli i chodidly vnímat všechny povrchy v lese. Moderní technologie doporučuji nechat na hotelovém pokoji nebo je alespoň vypnout. Daniel lesy kolem Mariánek dobře zná, a tak nehrozí, že byste potřebovali mapu. S největší pravděpodobností byste stejně nechytili signál. Co si ale naopak určitě vezměte s sebou, je repelent, pokud možno v kombinaci s dlouhými kalhotami a rukávy. Přece jen budete s lesním prostředím v opravdu těsném kontaktu, a mohlo by se tak stát, že si z lázní přivezete kromě občerstvené mysli a obligátní lázeňské oplatky taky klíště.
autorský článek
