Nejspíš to také znáte. Následující ráno víte, že musíte vstát do práce, tak si nastavíte budík na 6:30, 6:35, 6:45, 6:46, 6:47, 6:48, 6:49, 6:50, 6:55, 6:58, 7:00, 7:10. Nebo jste ten druhý typ, co si nastaví jen na 7:00 a pro jistotu na 7:10, kdyby to na první nevyšlo? Nebo máte vážně pouze jeden a budíte se ještě před ním?
A co teprve když nebydlíte sami, ale máte partnera a každý to máte naopak? Takže on má nastaveného jednoho budíka na 7:00, zatímco vám vedle vás drnká telefonu už půl hodiny a ani to s vámi nehne?
Pravdou je, že podle letošního amerického průzkumu mají vícero budíků 2/3 lidí, přičemž průměrný Američan si nastaví 4 budíky. Často je tlačítko „odložit“ používáno ze začátku týdne (jen se přiznejte, kolik z vás jej použilo dnes?), nejvíce ovšem ve středu. Důvodem pro delší poležení jednoduše bývá touha „dospat se“. Podle Angely Bradleyové, hlavní psycholožky a ředitelky terapeutických služeb v centru nálady a mysli v Gold Coast, je to ale špatně, protože jste tak vytahováni z hlubších fází spánku, kdy váš mozek odpočívá, ukládá vzpomínky z předchozího dne a zbytečné narušení těchto procesů z dlouhodobého hlediska nepomůže vaší energii ani náladě. Když mozek ochudíte o tuto činnost, bude zmatený (a krom toho to není dobré pro vaše fyzické zdraví celkově, srdce zejména). Odkládání budíku tak vyúsťuje akorát v horší kvalitu spánku, jelikož když svůj proces probouzení rozložíte, ve skutečnosti už nebudete spát.
I když promeškat pouhých 30 minut spánku za noc se nemusí zdát mnoho, když to děláte neustále, ztrácíte téměř 4 hodiny spánku týdně. Hodiny se zkrátka sčítají a čím déle tento vzorec trvá, tím se začínáte cítit hůř. Dospělý člověk by měl spát 7,5-8 hodin za noc, aby mohl efektivně fungovat během dne. Mnoho lidí ale spí daleko méně. Mají tak dostatek spánku, aby fungovali, ale ne dost, aby fungovali optimálně. Výsledkem je zaspávání budíku. A když si jich nastavíte více, nepomůže to.