Minulý víkend, 17. září, to byl právě rok od otevření studia Pets Yoga Prague. Tehdy koncept cvičení jógy se štěňátky přinesla do Prahy – a tím i celkově do České republiky, jelikož tu jiné studio s tímto zaměřením zatím neexistuje – Anna Dvořáková. Lidem se ale zalíbil natolik, že se jí zanedlouho hodila pomoc. V současnosti s ní provozuje studio ještě její kamarádka Markéta Blahová. Pokud si říkáte, jak se Anna s Markétou propojily, tak nejspíš odhadujete správně – přes pejsky, obě měly jorkšíry...a k tomu společně chodily na vysokou školu. Dokážete si tak nejspíš představit, že provozování cvičení s těmito stvořeními je pro ně jako splněný sen. A jak lekce jógy v této podobě vlastně vypadá?
Jóga se štěňátky krok za krokem
Když vejdete do místnosti, v níž se cvičí, jsou tam již připravené podložky do půlkruhu, uprostřed má jógamatku lektorka, a v prostorách pobíhají rozkošná štěňátka. Ta jsou stará obvykle 7-13 týdnů a vždy se jedná o jedno plemeno – o takové, jehož lekci si vyberete. Já zvolila tu s německými ovčáky, takže na místě bylo zhruba deset chundelatých Rexů. Po příchodu máte několik minut, kdy se s pejsky můžete mazlit a celkově tak trochu seznámit. Pak jde každý na svou jógamatku a začíná lekce.
„Během cvičení můžete zastavit a se štěňátky si hrát nebo se mazlit,“ říká na úvod lektorka Viky. Zároveň upozorňuje na nějaká bezpečností pravidla – jako dát si klíčky nahoru, aby je pejsci nespolkli, abychom štěňátka nezvedali nějak vysoko a neházeli s nimi – a hlavně nám přeje, ať si lekci užijeme...zatímco si před ní jeden s pejsků hraje s balónkem. Ano, v místnosti mají i hračky, kterými je můžete zabavit. A potom už začíná samotné cvičení, které trvá 45 minut. Jedná se o lehčí formu jógy, spíše protažení. Lektorka navíc ukazuje vždy více variant cviku. Zvládne ji tedy každý. A to i když je z důvodu mezinárodního zájmu o lekce v angličtině. Nicméně pokud se na lekci sejdou samí Češi, či se to předem dohodne, hodiny probíhají i v češtině. Každopádně my začínáme klidným rozdýcháním a rozpohybováním rukou v tureckém sedu. Uprostřed sálu se přitom škádlí dva ovčáci a třetímu ke mně sklouzl balónek. Zanedlouho od začátku tak přerušuji lekci a přepínám do hladící fáze. Jakmile se ale lekce rozběhla, klidná hudba hrála a my dělali pomalé pohyby, pejsci si polehali po místnosti a usnuli.
To není až tak běžné, jak se dozvídám posléze. Na některých hodinách pejsci lezou po účastnících, lehají si k jejich hlavě, když si oni lehnou, anebo si s nimi zkrátka chtějí hrát. Záleží na tom, jaká štěňátka tam zrovna jsou, jaké plemeno, jak moc jsou socializovaná i jak jsou zrovna naladěná. Ale i tato varianta byla velmi přívětivá. Příjemně si totiž zacvičíte a navíc po docvičení máte ještě dalších 15 minut na mazlení a focení.