Běhání patří mezi ty druhy sportu, které buď milujete, nebo nenávidíte. Pokud patříte do druhé skupiny, existují způsoby, jak si tento pohyb alespoň trochu zpříjemnit. Věřte, že poté ho budete nenávidět o něco méně, a možná si ho nakonec i přímo zamilujete.
Kdyby mi před 15 lety někdo řekl, že se pravidelné sportování stane nedílnou součástí mého života, pravděpodobně bych se tomu hluboce zasmála. Cesta to byla dlouhá, ale nakonec se to podařilo. Najít si vztah k běhání byla kapitola sama o sobě, a pocitově snad ještě delší. Věta „Jdu běhat” sice vždy zněla cool, ovšem trvalo mi několik let, než jsem našla její pravý význam. Totiž, ne že bych dnes byla profesionální běžkyně, ale když se ohlédnu zpět, vím, že jsem tehdy správně běhat neuměla (ano, neumět běhat opravdu jde). Druhým faktorem, který mou nechuť k tomuto pohybu ještě znásobil, byl pocit, že se u toho cítím jako slon v porcelánu, jak se říká. Neohrabaný a zcela nekoordinovaný pohyb, při kterém jsem se potila víc než kdy jindy a nemohla popadnout dech – přesně tak vypadal můj běh.
Odpor, který jsem k němu chovala, se mi ale postupem let podařilo proměnit v určitý druh lásky. Tedy, není to žádná ohromná láska, ale běh mám dnes svým způsobem ráda. A pokud i vy, stejně jako já tehdy, chcete začít běhat s chutí, prozradím vám své tipy, jak na to.
Když se vydáte do parku nebo se ve fitness centru rozhlédnete po běžeckých pásech, téměř jistě uvidíte někoho, kdo má výbornou techniku, neuvěřitelné tempo, zřejmě už pár kilometrů v nohách a směle pokračuje dál. Mějte ale na paměti, že i tento člověk byl někdy na začátku. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že jako začínající běžec rozhodně nebudu mít hned takové výsledky, jaké si představuji. Těchto cílů samozřejmě lze dosáhnout, chce to ale čas, trpělivost a především vůli. Uběhnete napoprvé v kuse 500 metrů? Skvělé! Příště zkuste 600 a poté 700 metrů. Pomalu zvyšujte své pomyslné cíle a odrazové můstky. Věřte mi, že není lepší pocit, než když se po pár měsících ohlédnete na své začátky a uvědomíte si, jakou cestu už máte za sebou.
Osobně jsem se ještě nedostala do bodu, kdy bych byla schopná běžet do neznáma – zkrátka tam, kam mě nohy zavedou. Mám ráda, když mám svou trasu zmapovanou. Většinou vyběhnu a během pár minut poznám, kolik kilometrů uběhnu a jak je zvládnu. Podle toho pak trasu různě zkracuji či prodlužuji, abych dopředu věděla její přibližnou délku. Vždy mi pomáhá si trasu nejdříve projít normální chůzí, kdy pomocí chytrých hodinek změřím, jakou má vzdálenost. A jeden takový osobní tip je mít různé alternativy. Je totiž ohromný rozdíl, jestli běžíte po rovince nebo do kopce a z kopce. Trasu proto vždy volím intuitivně podle toho, na co se zrovna cítím.
Největší game changer pro mě bylo, když jsem našla hudbu, která mě při běhu nejvíce motivuje. Vždy, když se rozhodnu jít běhat, přesně vím, který playlist mám zapnout. Ať už je to muzika, podcast, nebo audiokniha, najděte si to své. Běh se rázem stane zábavnějším a uteče vám mnohem rychleji. Jakmile si do sluchátek pustíte cokoliv, pomůže vám to izolovat se od všech ostatních věcí. V tu chvíli se soustřeďte jen a pouze sama na sebe.
Nejen při běhání, ale u jakéhokoliv sportu si pamatujte především to, že ho děláte pro radost. Je klidně možné, že ať vyzkoušíte všechny tipy a triky světa, běh si zkrátka neoblíbíte. Mějte na paměti, že se vůbec nic neděje. Každá z nás má to své, v čem se cítí nejlépe. A když vás běhání nebaví, tak zkrátka neběhejte jen proto, že je to trendy. Držte se jednoduše toho, v čem je vám dobře. To je totiž ve finále to nejdůležitější.
Autorský text
