Mnoho lidí trpí potichu. To nejspíš není novinkou. Je to ovšem velmi nebezpečné, jelikož to může vést k závažným psychickým problémům, s nimiž by se člověk nemusel potýkat, kdyby je podchytil včas. A občas to je způsobeno tím, že lidé okolo jednoduše nevědí, jak se na tohle těžké téma zeptat.
Jeden nikdy neví, čím si prochází někdo vedle něj. V dnešní době se mluví o psychických problémech, jako je deprese, úzkostné poruchy či sebepoškozování a podobně, daleko více než dříve. Terapie není tak tabu. Ale to rozhodně neznamená, že se jedná o jednoduché téma, které je ochotný každý otevřít.
Mnoho lidí se snaží se svými „démony“ bojovat o samotě a mají pocit, že dokud o nich s nikým nemluví, tak je to naprosto v pořádku, jelikož to působí tak, že ten problém reálně neexistuje. Ale existuje a stává se větším a větším právě z toho důvodu, že jej neřeší a on se stejně jako samotná tma rozpíná. Například neléčená úzkost se může proměnit v časté panické záchvaty.
Každý specifický psychický problém má jiné projevy. Společnými jmenovateli ale obvykle jsou únava, smutek, emocionální výbuchy, časté změny nálad, nechutenství k jídlu, pocity viny a bezcennosti, problémy s vykonáváním i malých úkolů, celkově odtažitost, uzavření se do sebe, případně i užívání návykových látek.
Pokud tedy máte pocit, že někdo ve vašem okolí může mít psychické problémy a přemýšlíte, zda si s ním o tom promluvit, rozhodně je to dobrý nápad. I pouhá snaha může pomoci. A co můžete zkazit tím, že se ho zeptáte, jak se má, když máte pocit, že s ním je něco v nepořádku? Maximálně budete 1 člověk z 10, který se ho zeptá na tuto „hloupou“ tuctovou otázku. Anebo budete ten jeden, který mu tím zachrání život, protože projeví zájem.
Ovšem jak je známo, Češi na tuto otázku obvykle odpoví dobře a přejdou ji. Proto pro vás máme tipy, jak toto těžké téma otevřít i jinak.
Projevte zájem a domluvte se na schůzce. Zde se můžete zkusit zeptat na tu klasickou otázku, jak se jim daří, ale například i napsat, že „vám chybí a jestli se můžete vidět“. (Samozřejmě záleží, o koho jde – zda o vašeho potomka, kamaráda či kolegu. Tomu je potřeba podmínky přizpůsobit.) Když se pustíte do plánování schůzky, či telefonátu, namyslete to tak, abyste během rozhovoru měli určité soukromí a vhodné podmínky pro řešení poněkud osobního tématu.
Začněte konverzaci z místa zájmu a podpory. Z kraje schůzku vytáhněte, proč jste ji iniciovali. Zmiňte například, že vám přijdou skleslí a že se chcete ujistit, že jsou v pořádku. Můžete být konkrétní a poukázat na určité symptomy, které jsou zmíněny výše a které jste u nich zaznamenali a znepokojují vás.
Buďte připraveni naslouchat. Odložte pro tentokrát telefon a věnujte jim svou plnou pozornost. Vnímejte konkrétní emoce, které s vámi sdílejí.
Nesuďte je. Může být těžké uznat jejich problém za validní, pokud sami nemáte s žádnými psychickými problémy zkušenost, ale pokuste se je nesoudit, neporovnávat a neobviňovat. To je to poslední, co v dané chvíli chtějí. Sami si možná neuvědomují, jak vážný jejich stav je. A pokud ho bude někdo, kdo jim chce pomoci, zlehčovat, rozhodně jim to na psychice nepřidá.
Zeptejte se, jak jim můžete pomoct. Pomoc, kterou jedinci potřebují, je velmi individuální. Někomu stačí se vypovídat, jiný potřebuje obejmout a někdo možná jednoduše potřebuje podpořit v tom, že má jít na terapii. Ať je to už tak, či onak, musíte se jich na to zeptat a potom tam především být pro ně.
healthdirect.gov.au, jedfoundation.org, highfocuscenters.pyramidhealthcarepa.com
