Každý z nás má někdy pocit, že mu práce přerůstá přes hlavu. Pokud vám ale práce nepřináší nic jiného než stres, vyčerpání, úzkost a pomalu ale jistě začínáte svou práci nenávidět, pravděpodobně se vás týká syndrom vyhoření. Zkuste odpovědět na těchto pár otázek a zjistěte, zda je to právě váš případ.
Světová zdravotnická organizace jasně definovala známky vyhoření a ujasnila, že syndrom vyhoření je pracovní jev. Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra varuje, že není dobré takový nebezpečný duševní stav ignorovat. Charakterizuje ho jako stav chronického stresu, který vede k fyzickému i emocionálnímu vyčerpání, cynismu a pocitu méněcennosti. V jeho důsledku pak už člověk nedokáže běžně fungovat, a to nejen na profesní úrovni, ale ani v osobním životě. Stejně jako u spousty jiných duševních onemocnění se i syndrom vyhoření plíží nenápadně a pomalu, ovšem velmi zákeřně.
Pojďme se společně podívat na to, podle čeho můžeme poznat, že musíme ve svém pracovním životě něco změnit, jinak nám hrozí syndrom vyhoření. Z počátku můžeme pociťovat každodenní únavu, kdy, aniž by k tomu byl důvod, máme pocit, jako bychom se pořádně nevyspali. Stejně tak bychom neměli brát na lehkou váhu nespavost, kdy sice lehneme do postele, ale naše myšlenky na další den v práci a povinnosti, které nás čekají, nás nenechají spát. V hlavě nám víří myšlenky a dokola myslíme na to, co důležitého nás zítra čeká. S tím pak může souviset další problém, a sice, že se stále hůř soustředíme. Zapomínáme na důležité věci a trvá nám dlouho, než se nám podaří se zkoncentrovat. To vede k tomu, že se vám problémy hromadí a hromadí, až se na vás jednoho krásného dne sesypou jako domeček z karet.
Přicházející vyhoření se projevuje také fyzicky. Máme problémy s dýcháním, často nás bolí hlava a svírá se nám hrdlo. Můžeme mít závratě, až na nás mohou přicházet mdloby. Mnohem snadněji vás skolí nemoc a může se dostavit i nechuť k jídlu. Samozřejmě se vám také nevyhnou pocity úzkosti, které vás mohou dokonce omezovat v běžném životě. Častým příznakem je také zlost. Nejprve jen nemáte dost trpělivosti s lidmi, později dochází k výbuchům vzteku, stále častějším hádkám nebo dokonce hrozí potřeba fyzického ublížení. V takovém případě ihned vyhledejte odbornou pomoc.
Pokud jsou vám výše zmíněné situace až příliš povědomé a vy si nejste jisti, zda se vás syndrom vyhoření týká, nebo ne, zkuste si položit následující otázky, které byly speciálně navrženy pro zdravotnické pracovníky ve Velké Británii:
Řekl vám někdo ve vašem okolí, abyste to s prací tolik nepřeháněli?
Rozčílili jste se v posledních měsících kvůli vaší práci, kolegům, klientům...?
Vyčítáte si, že netrávíte dostatek času se svou rodinou či blízkými?
Stále častěji vás přemůžou emoce a vy pak pláčete nebo křičíte?
Pokud jste na otázky odpověděli ano, měli byste se vážně zamyslet nad velkou životní změnou.
“Z osobnostních charakteristik je pro předcházení syndromu vyhoření nejdůležitější odolnost vůči stresovým situacím, které jsou vnímány jako smysluplné výzvy. Ke vzniku vyhaslosti naopak predisponují osobnosti charakterizované empatií, senzitivitou, obětavostí, idealismem, úzkostí a pedantstvím,” říká klinická psycholožka PhDr. Alena Vojtíšková. Z toho vyplývá, že syndromem vyhoření trpí často profese, které fungují na principu pomoci.
Tento stav se projevuje nejen na psychickém zdraví člověka a na jeho osobním životě, ale také samozřejmě na kvalitě jeho práce. Tito lidé chodívají do práce pozdě, nesoustředí se, prodlužují si obědové pauzy, prokrastinují a odkládají důležité úkoly. Z namotivovaných energických lidí se pak stávají věčně nepříjemní morousové, kteří se snaží vždy odejít z práce co nejdřív.
Proti syndromu vyhoření lze bojovat například sebevzděláváním a seberozvojem. Zároveň je třeba mít zájmové aktivity a věnovat se jim. Sportujte a nezapomínejte na sociální kontakty. Buďte s lidmi, které máte rádi a nezanedbávejte je kvůli práci. Vaše rodina a blízcí přátelé fungují jako vaše životní baterky. Pokud vás nebudou pravidelně dobíjet, vyhoříte.
