Jednou z věcí, které ženy před porodem hodně řeší, je prevence porodních poranění. Které způsoby přípravy jsou nejefektivnější? A co ženu čeká v šestinedělí, ale v předporodních kurzech se to nejspíš nedozvíte?
Když se s pacientkami bavím o porodu, často zmiňují cvičení s balonkem. Pokud jste rodily před mnoha lety, asi vám to nebude nic říkat, tak vysvětlím: jde o balonek z lékařského silikonu, který lze vložit do pochvy a postupně nafukovat až do rozměrů blížících se velikosti hlavičky novorozence. Žena se tak učí zapojovat správné svaly při vypuzování a zvyká si na nový pocit. Mám k tomu úsměvný příběh. Jedna žena na kurzu mi řekla, že cvičí s balonkem značky Aniball, ale připadá jí to nějaké divné. Souhlasím: strkat si něco do pochvy a nafukovat to může být divné. Jenže paní se nakonec svěřila s tím, že si balonek zavádí do konečníku. „Probůh, jak jste na to přišla?“ ptám se jí. „No, já mám základy latiny, tak jsem si odvodila že ani bude od anus - konečník.“
Při porodu se pochva i hráz napínají, a v případě velkého napětí může dojít k natržení. Samozřejmě velkou roli hraje i správné chránění hráze lékařem nebo porodní asistentkou popřípadě její nahřívání, postup porodu, velikost miminka i kvalita tkání. Ale předporodní příprava je neméně důležitá. Asi nejznámější je masáž hráze, která se provádí přibližně od 37. týdně těhotenství. Doporučuji třeba i s partnerem, který masáž může provádět a zároveň si z toho můžete udělat hezkou chvilku. Masáž by měla být do lehkého tlaku, aby měla smysl. Pak také onen balonek, který ale neslouží k tomu, abychom si natrénovaly, jaké to je porodit 34centimetrovou hlavičku. Metr rovnou zahoďte, i doma si můžete způsobit „porodní“ poranění. Cílem tréninku je uvědomit si tlak a místo, kam tlačit, popřípadě si zkusit polohy, při kterých vám je to nejpříjemnější.
Hodně žen si pochvaluje i vaginální napářky, které s opatrností můžete zkusit i doma. Z praxe můžu říci, že na poševní tkáni většinou jde poznat, že žena cvičila. Nebo i na tom tlačení, protože my říkáme: tlačte jako na stolici, ale žena, která rodila, ví, že to místo tlačení je trochu někde jinde.
Na předporodním kurzu se málo zmiňuje šestinedělí. Toto období slouží k tomu, aby se tělo dalo relativně dohromady a vrátilo se do stavu před otěhotněním - i když některé změny trvají déle. Tak jako těhotenství trvá devět měsíců, stejnou dobu může trvat i návrat do „normálu“. Po porodu (ale někdy i při něm) se krvácí, říká se tomu očistky. Ještě na šestinedělí se setkáváme s tím, že ženy volají, že z nich vypadlo „něco jako játra“. Je to sražená krev, jak se děloha dočišťuje. Krvácení obvykle trvá tři až pět dní a očistky postupně mění barvu od červené, přes hnědou, žlutou až na bílou. Může to trvat klidně celé šestinedělí. Některé ženy překvapí, že očistky specificky páchnou.
Další věcí, která vás může zaskočit, je, že láska k dítěti nemusí „naskočit“ hned po porodu. I u mě se bezprostřední láska dostavila v podstatě až ve chvíli, kdy mi dcera začala „odpovídat“, dávat mi najevo, že má radost, když mě vidí, nebo mi opětovala pusinky. Často je nejen pro maminku, ale i pro tatínka nová situace velmi náročná. Najednou máte u sebe někoho, kdo je na vás 24/7 závislý. A každá máma si projde chvílemi, kdy si myslí, že to takhle snad ani nedá. A není výjimkou, že vás přepadnou i temné myšlenky, stejně jako jednu moji pacientku, která mi řekla: „Stála jsem nešťastná a vyčerpaná nad postýlkou s křičícím dítětem a v hlavě mi proběhlo, že když použiju polštář, tak ten křik přestane.“ Paní měla poporodní deprese a asi i laktační psychózu, o které předtím nikdy neslyšela. Když mi to vyprávěla, plakala a nenáviděla se za své pocity. Proto apeluji: pokud se necítíte psychicky dobře, nebojte se říct o pomoc.
Dalším překvapivým momentem v šestinedělí jsou obtíže s vyprazdňováním. Někdy žena vůbec necítí nutkání na močení ani samotné močení. Důvodem je pohmoždění pánevního dna, které má za sebou velkou námahu. Potíže můžou nastat i se stolicí. Zácpa je vcelku normální věc, v tomto případě doporučuji například užívání laktulózy, dostatečný pitný režim, úpravu životosprávy a pravidelný přiměřený pohyb.
Prsa jsou kapitola sama o sobě. Můžou být nalitá a bolestivá, mléko může téct i jen v předklonu. Nebo se na něj naopak čeká. Kojení prostě není samozřejmost a to může novopečené maminky také překvapit, protože přece „kojí každá“. Pokud chcete kojit, doporučuje se bezprostřední poporodní bonding (kontakt kůže na kůži) dělat i nadále a hlavně přikládat. Většinou mají problém s kojením maminky po císařském řezu, nebo v případě odloučení od miminka. Ale rozhodně nevěšte hlavu, máte v podstatě celé šestinedělí na rozvoji laktace pracovat, vždy doporučuji mít kontakt na laktační poradkyni, která vám poradí. A pokud kojit nechcete nebo z nějakého důvodu nemůžete, nic se neděje. Po světě běhají miliony zdravých dětí, které kojení nikdy nepoznaly.
O autorce:
Kamila Žižková pracuje jako gynekoložka v nemocnici v Chomutově. Na Instagramu ji najdete pod hashtagem @moje_gynpor, kde s lehkostí a humorem píše o gynekologii, porodnictví, ženství a sexu a příspěvky doplňuje vlastními ilustracemi. Po práci se nejraději věnuje své rodině, hlavně své dvouleté dcerce.
autorkou článku je MUDr. Kamila Žižková
