Někdo ho miluje, jiný nenávidí. Saunování je opředeno spoustou pravidel a tradic, ale také mýtů. Co dodržovat, a na čem naopak nelpět?
Otužovací boom předloňské zimy zapříčinil popularitu další příbuzné kratochvíle. Češi kvůli posilování imunity obsazují sauny a skáčou do ledové vody. Stačí se na Facebooku připojit do skupin Milujeme saunování či Saunéři.cz, abyste zjistili, že domácí sauny rostou jako houby po dešti.
„Když se s příchodem covidu zavřely veřejné sauny, lidé si je začali stavět doma,“ potvrzuje odborník na saunování Pavel Hofrichter. „Trendem jsou venkovní sauny, v Německu těžko najdete saunové centrum, které by nemělo alespoň terasu. Oblíbené jsou i saunové zahrady, které nabízejí možnost projít se na čerstvém vzduchu a ochladit se. Člověk po saunování potřebuje více kyslíku, takže je ideální spojit saunování s pobytem venku,“ dodává „saunový mág“, pro nějž je saunování životní styl, velká zábava a také práce. „Začalo to kdysi dávno na dětských táborech v indiánské potní chýši, pak jsem obdivoval saunové rituály v Německu a Rakousku a rozhodl se dostat je více k nám.“
S filozofií propojení saunování a přírody došly k otevření své sauny Nuuk v Hradci Králové i Aneta Kohoutová a Natálie Kratochvíle, jejichž cesta k saunám vedla hlavně přes severské země. „Do té doby jsem znala jen páru v hradeckém plavečáku, ze které se mi vždycky akorát motala hlava. První intenzivnější zkušenost byla Finsko, pak Švédsko a nakonec Estonsko, kde teď na přechodnou dobu bydlím,“ vypráví Aneta své saunérské zážitky.
„Ve Finsku byly veřejné sauny všude na dosah. Buď v centru Helsinek se sešupem do moře, nebo ukryté v lesích s křupajícím sněhem. Ve většině se pilo pivo a řešily domácí úkoly do školy nebo počasí. Ve Švédsku jsme měli zase komunitní saunu, kterou spravovala celá vesnice. O víkendu večer se všichni sešli, rozdělal se oheň a za dlouhých letních nocí s nekonečným západem slunce se saunovalo, pilo, plavalo a koukalo do plamenů. Teď v Estonsku chodím do starého socialistického betonového komplexu, kde je sauna oddělená pro muže a ženy. Jsou tam převážně rusky mluvící důchodkyně, které se ani na minutu nezastaví. Každá má několik svých škopíků s tisíci druhy mýdel, balzámů, věcmi na holení a březovými metličkami a jako dělnice v továrně se pořád dokola mydlí, holí, polévají vodou a běhají do sauny a zase zpět,“ popisuje s nadšením Aneta, ale dodává, že hodně záleží na konkrétním místě a komunitě. „Sauna je pro mě komunitní věc, kterou vytváří ta rázovitá skupina, co do ní chodí. Nuuk je takový průsečík mezi vším zmíněným.“
Se saunováním na severu Evropy má zkušenosti i Martina Rejhová z další královéhradecké sauny Saunalautta. „Jeden z nejnápadnějších rozdílů mezi finským a českým prostředím je pravidelnost saunování. Pro Finy je saunování samozřejmou součástí života a denních rituálů. Finové například nezačnou slavit Vánoce bez vánoční sauny, celá rodina se nejprve sejde v sauně a pak teprve zasednou ke štědrovečerní večeři,“ vzpomíná Martina. „Relaxují v sauně po práci, saunou začínají víkend, kamarádky připravují speciální saunu pro nevěstu, v sauně probíhají i důležité obchodní schůzky. A na rozdíl od české tradice ‚tiché sauny‘, jinak uzavření Finové naopak mluví v sauně rádi.“
Jedním z důvodů, proč chození do sauny nemusí být všem příjemné, je i požadovaná absence oblečení. V tom se názory provozovatelů saun ovšem různí. „U nás razíme pravidlo ‚do sauny klidně i ve svetru‘,“ říká Natálie ze sauny Nuuk. „Prostě chceme, aby u nás lidem bylo příjemně a volně. Každý to má nastavené jinak, někomu nahota nevyhovuje, jiný na ni nedá dopustit. Často mě mrzí, že je u nás saunování tak trochu sexualizované. Už několikrát jsem se bavila s holkama, co nechtějí chodit do smíšené sauny, protože na ně chlápci mlsně koukají. Což samozřejmě může být i naopak. Tahle starost v Nuuku částečně odpadá, v sauně je přítmí, jediné světlo zajišťuje oheň z kamen.“
Podle Pavla Hofrichtera ale není zdravé a ani vhodné nosit do sauny plavky, a to vzhledem k materiálu a tomu, že můžou způsobit nepříjemné kožní problémy. „Kůže potřebuje v sauně dýchat, póry se otevírají. Je jen minimum zemí, kde provozovatelé preferují saunu v plavkách, například Dánsko,“ upřesňuje. To samé si myslí i Katka Bedáňová z jihlavské Sauny Kontejner. „Plavky jsou od slova plavat. V sauně se plavat nechystáte. Pokud chcete použít něco proti studu, v každé sauně jsou k dispozici prostěradla. Prostěradlo zakryje to, co zakrýt potřebujete, a navíc je to důležitý hygienický prvek. Prostě oddělí vaše půlky od lavice, na které se před hodinou potily jiné půlky,“ vysvětluje se smíchem.
„Dalším mýtem, se kterým se občas setkávám, je názor na saunování dětí,“ navazuje Martina Rejhová. „Řada lidí považuje saunování dětí za vyloženě nebezpečné jejich zdraví, ale opak je pravdou. Pochopitelně je potřeba vycházet z pocitů dětí, sauna nesmí být příliš horká a pobyt tak dlouhý jako u dospělých. Je třeba vnímat své tělo a pocity a jimi se řídit. Opravdu nelze nastavit univerzální pokyny pro saunování.“
„V některých zemích se saunují i miminka a batolata. Na to je potřeba mít zkušenosti a prostor, ideálně saunu doma,“ doplňuje Pavel Hofrichter. „S předškolákem už můžete do sauny chodit pravidelně. Řada provozovatelů umožňuje rodinné saunování a vstup je umožněn i dětem. Ale to je celé velké téma, možná na samostatný rozhovor,“ uzavírá Pavel.
autorský článek
