Aby se lépe dýchalo! A vůbec se dobře žilo. Smrk totiž není jen „ten s tím kůrovcem“. Umí také léčit, a to dost dobře.
TEXT: HELENA POKORNÁ HLADÍKOVÁ
Řeč není jen o tom, že procházka lesem a nadechnutí v něm dělá s člověkem divy a je „ducha povzbuzující“, jak dobře věděly i starověké kultury. Už naši předci rozmíchávali smrkovou pryskyřici spolu s dalšími rostlinami na léčivou kaši a přikládali ji na rány coby jakousi předchůdkyni náplasti. Vykuřováním místnosti dřevem jehličnanů zase léčili rýmu. Dnes tyto techniky vypadají možná úsměvně, nicméně důležitá a hlavně trvalá je podstata – smrčí léčí konkrétní zdravotní obtíže. A to jednoduše, účinně.
Světle zelené výhonky, které se s jarem objevují na koncích větviček smrku, v sobě totiž ukrývají hotový poklad – spoustu vitaminu C, minerální soli, antioxidanty a především silice. Tyto výrazně vonící éterické oleje dokážou léčit různá onemocnění dýchací soustavy, rýmou počínaje. Pomáhají vylučovat hleny, uvolňují ucpané dutiny. Celkově zlepšují dýchání, ale tím jejich prospěšnost nekončí. Antibakteriální účinky smrkových silic posilují lidský organismus kompletně. Využívá se jich také při péči o ústní dutinu nebo jako mazání na klouby, které bolí námahou i od nemoci. Stranou nezůstává ani využití kosmetické. Odvar z jehličí této u nás hojně zastoupené dřeviny se dá použít na pleť (tu vyčistí a vypne) i na vlasy (podpoří je v růstu a zamezí tvorbě lupů). Jak vidno, pole působnosti smrkového jehličí je široké, takže stojí za to si pár zelených „čupřiček“ natrhat.
Užívání smrkového jehličí má řadu výhod a funguje preventivně i při „rozjetých“ nemocech. Ale nic se nesmí přehánět, třeba terpeny obsažené v jehličnatých stromech jsou dvousečná zbraň – při překročení doporučeného dávkování totiž mohou nepříjemně podráždit ledviny. „Meducínky“ ze smrku se proto moc nedoporučují lidem, kteří se výrazně častěji potýkají právě s ledvinovými onemocněními. Při příliš častém podávání smrkových silic nebo jejich vysokých dávek může zase dojít k podráždění sliznic, či dokonce k vyvolání náhlých záchvatů kašle, dušnosti. I s přírodními preparáty se musí zacházet obezřetně.
A jak ony zázračné zelené jehličky sbírat? Ať se jedná o čerstvé mladé výhonky, nebo starší smrkové jehličí (také léčí!), nesbírají se nikdy za deštivého počasí či krátce po dešti. Rovněž sběrná nádoba hraje roli. Rozhodně by neměla být igelitová či mikrotenová, nejlepší je klasika v podobě proutěného košíku. Smrků u nás roste hojně, nicméně ke sběru by se měl člověk uchýlit pouze na svém pozemku, případně v lese, jehož majitel mu to povolí! V historii hajní víc trestali sběrače smrkových výhonků než ty, kdo si odnášeli klestí... Zásadní každopádně je, aby při trhání výhonků nedošlo k poškození stromu a nějaké další na něm ještě zbyly. Je lepší vzít z více stromů po pár kouscích než „oškubat“ jeden celý. Ač stromy tak úžasně léčí, není nutné je zdecimovat kvůli našim rýmičkám.
Co je potřeba:
Příprava:
Užívání: Čaj se užívá vnitřně v množství 1–2 šálky denně. Hodí se také k inhalování, neboť smrkové silice ulevují při ucpaných dýchacích cestách. Vychlazený nálev lze použít coby antibakteriální ústní vodu, která podpoří boj proti paradentóze a zubnímu kazu. Výluh z jehličí funguje i jako vlasové či pleťové tonikum.
Jako prevence i v případě onemocnění se vyplatí užívat smrkový sirup – při nemoci až 4 lžíce každý den, preventivně lžičku denně, ale maximálně 14 dnů. A příprava? Nasbírají se mladé výhonky a očištěné se střídavě s cukrem navrství do uzavíratelné sklenice. Po 4 týdnech se vzniklá tekutina slije.
Nakládání větviček do medu představuje další účinný, a hlavně chutný způsob, co udělat s léčivým jehličím.
Venkov a styl
