Každý rok se opakuje stejný scénář: teploty stoupají, příroda se probouzí a všechno kolem nás kvete a šumí životem. Jenže s jarem přichází i nepříjemný společník, na kterého se rozhodně nikdo netěší. Klíšťata. Tihle malí, na první pohled nenápadní tvorové dokážou nadělat pořádnou paseku a lidskému zdraví pěkně zavařit. Kdy jsou nejaktivnější, jaká rizika přinášejí a jak se proti nim co nejlépe chránit, abyste si jarní výlety mohli vychutnat bez obav?
Dříve platilo, že klíšťata bývají nejvíce aktivní od dubna do října. Dnes už se ale kvůli mírným zimám a klimatickým změnám jejich sezona protahuje. Jak říká odbornice na klíšťata Miroslava Burýšková z webu Kliste.cz: „V posledních letech není výjimkou, že vyšetřujeme klíšťata v laboratoři i v lednu. Jakmile pominou noční mrazíky a oteplí se, klíšťata vylezou a začnou shánět potravu.“ Nejvyšší aktivitu obvykle zaznamenáte v květnu, červnu a potom znovu v září. Během letních horkých dnů se totiž klíšťata schovávají kvůli přílišnému suchu, ale jakmile se vrátí vlhko, jsou zpět v plné síle. Kromě prodlužování sezóny se klíšťata posouvají i do vyšších nadmořských výšek. „Setkat se s nimi můžete už i na Sněžce,“ dodává Burýšková. Klíšťata milují vlhká místa, travnaté porosty u rybníků, na okrajích lesů nebo v parcích. Často se drží v porostu do výšky zhruba 60 centimetrů. Takže legendy o klíšťatech skákajících ze stromů můžete klidně pustit z hlavy. Mnohem pravděpodobnější je, že si klíště přinesete domů na kalhotách nebo botách, odkud snadno přeskočí na kohokoliv dalšího.
Když už se klíště přisaje, hrozí kromě nepříjemného svědění i vážnější potíže. Asi nejznámějšími nemocemi, které přenášejí, jsou lymeská borelióza a klíšťová encefalitida. Jenže tím výčet nekončí – patří sem i ehrlichióza, babesióza nebo bartonelóza. „Závažnou nemoc přenáší zhruba 29 % klíšťat, riziko nákazy roste s délkou přisátí,“ upozorňuje Miroslava Burýšková. U encefalitidy stačí půlhodinka, u dalších nemocí okolo šesti hodin. Proto je klíčové klíště odstranit co nejdříve po přisátí. Nejproblematičtější je borelióza, kterou přenáší přibližně 10 % klíšťat, často navíc spolu s dalšími infekcemi. U 40 % nakažených se navíc typická skvrna vůbec neobjeví, což diagnózu ještě ztěžuje.
Prevence je rozhodně na místě. „Základem je vhodné oblečení – pevná obuv, dlouhé kalhoty s nohavicemi zasunutými do ponožek nebo speciální ochranné návleky. Klíšťata se na hladkém světlém materiálu pohybují hůř a jsou dobře vidět,“ radí Burýšková. Dalším krokem je kombinace repelentů – silnější použijte na oblečení a boty, šetrnější pak přímo na kůži. Dobré jsou také přírodní repelentní náramky nebo rostlinné silice, například citronová tráva, eukalyptus či levandule. Velkou pozornost věnujte i ochraně dětských kočárků, na něž klíšťata snadno vlezou. Mnozí lidé stále věří, že zvýšený příjem vitamínu B nebo česneku klíšťata odpuzuje. Bohužel se jedná o mýtus, žádný vědecký důkaz o účinnosti této metody zatím neexistuje.
Jakmile najdete přisáté klíště, rozhodně nepropadejte panice a neodkládejte jeho odstranění. Nepoužívejte oleje, masti ani klíště nemačkejte, protože tím se zvyšuje riziko infekce. Burýšková doporučuje použít speciální háček nebo kartu se zářezy: „Tyto nástroje klíště bezpečně podeberou a odstraní ho bez rizika rozmáčknutí.“ Pokud tyto pomůcky nemáte, pomůže kosmetický tampon navlhčený v mýdlové vodě nebo tenká pinzeta. Místo po odstranění dezinfikujte a důkladně sledujte. Když se objeví zarudnutí, nemusí jít hned o infekci – boulička nebo zarudnutí je obvykle jen lokální reakcí. „Ale pokud klíště bylo přisáté delší dobu nebo máte oslabenou imunitu či jste těhotná, raději klíště zašlete na laboratorní vyšetření,“ zdůrazňuje odbornice.
„V případě pochybností doporučuji nečekat, zda se objeví příznaky. Protilátky se v krvi ukážou až za 4–6 týdnů, což už může být na úspěšnou léčbu pozdě. Proto je lepší klíště ihned poslat do laboratoře,“ radí Burýšková. Zvlášť pokud máte rodinnou zkušenost s vážnou formou boreliózy nebo encefalitidy, víte, jak moc důležitá je včasná diagnostika. Díky rychlé analýze totiž můžete předejít komplikacím a případnou infekci řešit včas. Objevují se i různé moderní metody jako speciální impregnační nátěry na oblečení nebo ultrazvukové odpuzovače. Podle Miroslavy Burýškové však zatím nejsou dostatečně prověřené, a proto nejspolehlivější prevencí zůstává osvědčená kombinace repelentů a důkladná prohlídka po návratu z přírody.
Miroslava Burýšková (kliste.cz)
