Jindřichův Hradec má nové lákadlo pro turisty i místní. Parta mladých krajinářských architektů si před dvěma lety pronajala areál někdejšího Krafferova zahradnictví a postupně mu vrací historickou podobu. Začalo to hraběnkou...
Text: LIBOR HRUŠKA
Michaela Zudová je jindřichohradecká patriotka, ve městě na břehu rybníku Vajgar se narodila a chodila tu do základní školy i gymnázia. Přesto dlouho neměla o někdejší slavné zahradě ležící na severním okraji historického centra ani potuchy. A není divu – terasovitý pozemek byl od začátku osmdesátých let opuštěný a neudržované záhony i torza skleníků zarostly náletovou zelení. Před dvěma lety si vystudovaná krajinářská architektka s kolegy Janem a Annou Makovičkovými zahradu od města pronajala. Krok po kroku ji spolu obnovují a zpřístupňují veřejnosti. „Vždycky mě bavily staré zahrady a jejich objevování, tak jsem si jednu takovou pořídila,“ vysvětluje Michaela Zudová.
Krafferova zahrada patřívala dříve šlechtě. Nechala ji založit hraběnka Isabella Černínová v roce 1758 a podobu jí dal knížecí zahradní inspektor, zahradník a sochař Jan Antonín Zinner. Absolvent vídeňské Akademie stál také za zrodem zámecké zahrady v Jaroměřicích nad Rokytnou či kaskádové fontány v zahradě zámku Český Krumlov. V hraběnčině jindřichohradecké zahradě hrály voda a vodní prvky také zásadní roli. Ostatně i nejvyšší zdejší terasu zdobila fontána, a to v podobě velkého sochařského díla s navazující vodní kaskádou. Po velkém požáru města roku 1801 byla zahrada zničena a už nikdy se nedočkala obnovy. Lépe řečeno, ne do původní romantické podoby. A chřadla...
V půli 19. století získala parcelu rodina Krafferova, která zde založila zahradnictví. Pěstovali takřka vše – od rostlin venkovních, přes pokojové, citrusy a kamélie až po zeleninu, ovocné stromky. Fungovala i půjčovna rostlin! Na všem se pracovalo ručně, bez strojů a vymožeností, přitom dokázali zavést kupříkladu velmi propracovaný rozvod vody. Úpadek vyhlášeného zahradnictví nastal po roce 1948. Zahrada se stala majetkem státu, v dolní části areálu vyrostly dva obrovské vytápěné skleníky. „Ty definitivně zničily barokní kompozici zahrady, která se zachovala po dvě stě let,“ lituje Zudová. Skleníky ale nezůstaly v provozu dlouho, v osmdesátých letech bylo zahradnictví uzavřeno...
Po pádu komunistického režimu se zahrada v restituci vrátila potomkům původních majitelů, ti ji ale prodali městu. Opět zelenat se začala na počátku nového tisíciletí, kdy tu vznikla trvalková školka. Před třemi lety se ale nad areálem začala stahovat mračna – hrozilo, že se někdejší chlouba hraběnky Černínové promění v parkoviště. „Nemohli jsme to tak nechat,“ říká krajinná architektka, která je jedním ze tří zakladatelů spolku s jednoduchým a všeříkajícím názvem – Krafferova zahrada. Spolu s Annou a Janem má Michaela pozemek ukrytý za vysokou kamennou zdí v pronájmu na dvacet let. „I po dvou letech práce jsme pořád na začátku. Část terénu byla upravena do původní barokní podoby, obnovujeme nejen zahradu, ale i stavby v ní,“ popisuje Zudová. Spolku se podařilo kontaktovat rodinu Krafferovu, od níž získal do archivu mnoho historických fotografií a dalších materiálů. Pravnučka Josefa Kraffera, který zahradnictví vlastnil před sto lety, dodnes bydlí kousek od zahrady a trojici obnovovatelů přijde čas od času navštívit.
První dvě sezony fungovala zahrada bez pravidelných otevíracích hodin. Zájemci o prohlídku si ji mohli domluvit individuálně či sem přijít na koncerty, promítání, tematické akce... Třeba jako Víkend otevřených zahrad, který se koná každý rok! Zahrada je však už přístupná každou středu a pátek. Členové spolku tu sní také o kavárně, zatím si ale návštěvník musí přinést zásoby vlastní. Vítány jsou i děti a psi (na vodítku). Část plochy se využívá k pěstování trvalek a květin k řezu, ve zdejším květinářství si lidé mohou objednat čerstvě natrhanou kytici. A kdy je zahrada „nej“? „Krásná je pořád!“ směje se Michaela. Na jaře se vzbudí letničkové záhony a hrají všemi barvami až do podzimu.
Zajímavosti:
Venkov a styl
