Podívejte se, jaké květiny bývaly u babičky v květináči za oknem

V Evropě začal rozmach pěstování pokojových rostlin až s průmyslovou revolucí a tím i větší dostupností skla, které bylo nutné k ochraně choulostivých krásek, ale zároveň propouštělo životodárné sluneční záření. Velkou roli sehrály také zaoceánské pavby a vznik kolonií. To vše vyvolalo módní zálibu v exotických rostlinách. Stejně jako řada dalších věcí v našich životech i pokojové rotsliny podléhají dobovému vkusu a módě. Celá řada těch pozapomenutých vás dnes překvapí svojí krásou i nenáročností. Představíme vám několik z nich.

Text: Lukáš Paderta

Řemenatka neboli Klívie červená

Tato krásně červeně kvetoucí pokojovka s latinským názvem Clivia miniata patří k rostlinám, které se dožívají úctyhodného věku a při správné péči se dědí mezi pokoleními. Divokou byste našli ve Východním Kapsku, kde vyhledává sušší skalnaté stráně a řídké křoviny. V Evropě se objevila kolem roku 1800. Vytváří husté trsy zploštělkých listových růžic tmavě zelených, tuhých a leských listů dlouhých až čtyřicet pět centimetrů a široých až čtyři centimetry. Od konce zimy do května se objevují na asi šedesát centimetrů dlouhém stvolu okolky červenooranžových květů. Plodem je červená bobule.

Pěstování:

Pod povrchem klívie ukrývá splěť dužnatých kořenů, díky nimž nepotřebuje tak často pít. Zato nesnáší sluneční úpal. Ideální je světlé stanoviště s rozptýleným světlem nedaleko okna, v hlubším stínu špatně kvete. Květináčem neotáčejte, aby listy rostly ve dvou řadách jako v přírodě. Miluje lehkou, spíše kyselejší půdu, těsnou nádobu a rosení. Nepřesazujte ji do příliš velkého květináče, kořeny pak mají tendenci uhnívat. Pro násadu květů je nutné zhruba dvouměsíční období klidu bez zálivky od konce října do prosince. Množte ji dělením trsů nebo oddělky, výsev semen je zdlouhavý. Řemenatka je nádherná solitérní rostlina do hal a chodeb. V létě ji můžete umístit ven na místo, kde na ni nebude svítit přímé slunce.

Zvonek stejnolistý, lidově zvaný ženich a nevěsta

Stěží byste hledali lepší rostlinu meziokenních prostor s tak bohatou nadílkou květů, navíc ještě ve dvou barevných formách, bílou nevěstu a modrou ženicha. V minulosti byly zvonky možná i kvůli této symbolice velmi oblíbené a bylo je možné vídat téměř v každém venkovském domě. Domovinou zvonku stejnolistého – Campanula isophylla jsou Ligurské Alpy na severu Itálie. Rostlina vytváří svěžě zelené poléhavé koberce drobných srdčitých až okrouhlých listů se zubatým okrajem. Od června do září se celá převleče do ozdobných široce zvonkovitých květů velkých zhruba dva centimetry.

Pěstování:

Zvonky jsou výrazně světlomilné, přesto je před přímým poledním sluncem raději chraňte. Vhodné je umístění do oken směřujících na sverovýchodní a východní stranu. Mezi špaletovými okny budou jako doma, nevadí jim navíc ani chlad v zimních měsících. Aby dobře a bohatě kvetly, vyžadují hlinitopísčitý substrát s dostatkem vápníku, třeba ve formě mletých vaječných skořápek. Nesnáší přemokření, proto je zalévejte spíš opatrně, přes zimu jen občas a mírně. Za každoroční jarní přesazení se vám odvděčí květy, stejně jako když je v průběhu vegetace přihnojíte biohnojivem. Protože se jedná o rostlinu kobercovou, nejlépe vypadá v závěsné nádobě, odkud jemné stonky obsypané květy rázem vytvoří působivý baldachýn. Zvonek se množí na jaře stonkovými řízky, které se zapíchnou do vlhkého písku s přídavkem perlitu.

Pryšec zářivý neboli trnová koruna

Podle legendy měl právě větvičky tohoto pryšce spletené na hlavě Kristus během ukřižování. Trnová koruna pochází z Madagaskaru a je pojmenovaná po baronu Milliovi, který ji v roce 1821 přivezl do Paříže. Pro svoji nenáročnost a snadné množení se záhy rozšířila do celé Evropy. Rostlina s latinským názvem Euphorbia millii vytváří řídce větvený, až metr vysoký sukulentní keř hustě porostlý trny. Listy jsou pak vejčité, hladké a celokrajné. Květy se objevují v řídkých okolících na koncích větviček téměř po celou sezonu, Jsou drobné, dvojčetné a sytě červené. Pozor však, celá rostlina roní jedovaté mléko.

Pěstování:

Trnová koruna je neobyčejně nenáročná na pěstování, což věděly i naše babičky. Jedinou patálií je, že vás může potrápit svými trny a mlékem vytékajícím při jejím poranění. Rozhodně ale stojí za trochu opatrnosti. Protože se jedná o sukulent, vyžaduje plné slunce, ideálně jižní nebo jihozápadně orientované okno. V létě jí prospěje pobyt venku. Substrát musí být písčitý, propustný a spíš zásaditý. Na zálivku je nenáročná, stačí ji zalít párkrát za rok, v zimě vůbec, to dokonce shazuje listy. Rostlinu držte na uzdě tvarovacáím řezem, vytékající latex nejlépe zastavíte, když konce větévek ponoříte do teplé vody. Uříznuté větvičky koření ve směsi písku a rašeliny téměř před očima a to je také nejsnadnější způsob, jak si trnovou korunu namnožit.