Jak vzniká podmalba, tedy obrázky malovanéna skle
Výpravčí z jižních Čech Jiří Honiss už téměř třicet let ve volném čase oživuje techniku starých mistrů. Za své podmalby s obrázky svatých či požehnáním získal v roce 2014 titul Nositel tradice lidového řemesla.
Svatými obrázky malovanými na skleněných tabulkách se v minulosti pyšnily nejen kapličky a boží muka, ale i venkovská stavení. Každý hospodář měl ve světnici úhlopříčně proti kachlovým kamnům takzvaný svatý kout – jídelní stůl, nad kterým byly zavěšené podmalby s náboženskými motivy, požehnáními či svatými patrony. Čím byl pán domu movitější, tím více obrázků tu bylo k vidění.
Text: Iveta Vařečková
Svaté obrázky pro ochranu i potěšení
Lidé si zavěšovali podmalby i nad postele, dveře či okna, aby tak zabránili vstupu zlých sil. Přestože tyto příběhy dávno odvál čas, v malé vesničce Opalice na Českobudějovicku se jejich tvorbě věnuje i nyní Jiří Honiss, jeden z posledních podmalbářů v Čechách. "Už jako kluk jsem rád maloval a nějakou dobu jsem chodil do spolku, který vedla známá jihočeská folkloristka Ivana Volková. Tam jsem si mohl vyzkoušet tradiční řemeslné techniky jako malování vajíček či pečení vizovického pečiva." Lidové umění, včetně písniček, ho vždycky přitahovalo. Celý život přitom pracuje jako výpravčí a na svoji velkou zálibu si musel počkat až do období po sametové revoluci. "V roce 1990 mě silně ovlivnila výstava podmaleb v Českých Budějovicích. Tehdy mi bylo šestadvacet a hned jsem věděl, že se chci o této technice dozvědět co nejvíc. Půjčoval jsem si staré knihy v knihovně, inspirovala mě také tvorba Marušky Flaškové. Brzy nato jsem začal malovat," říká Jiří.
Oživení dávné řemeslné zručnosti
Poté se rozhodl zariskovat. Sbalil kufr plný obrázků a odjel na první jarmark. A protože zájem o jeho tvorbu byl veliký, pokračoval ve své zálibě dál. "Lidé si při pohledu na moje podmalby vzpoměli na tu, kterou měla doma jejich babička. Zpočátku jsem maloval jen postavičky světců, ale když přišla žádost o domácí požehnání na dveře, pustil jsem se i do něj," vzpomíná jihočeský podmalbář. Na jednom z jarmarků si jeho tvorby všimla Alena Voříšková z Národopisného muzea v Praze a díky ní se stal součástí komunity umělců podporujících lidové umění. Za svou práci od té doby získal řadu ocenění, ale přesto zůstává skromný. Maluje stále, někdy i po dvanáctihodinové směně. To se zavře do dílny, naladí v rádiu stanici s mluveným slovem a pustí se do tvoření. Zákazníci, o které stále nemá nouzi, si jeho obrázky, například svatého Floriana, aby jim stavení neshořelo, svatého Václava nebo patrony různých řemesel, pořizují hlavně na chalupu. Víc než na jarmarcích však už je dnes prodává přes internet. Podmalba.wz.cz.
U podmalby se nehledí na dokonalost jednotlivých tahů štětce. Důležité je poselství, které obrázek malovaný na skle nese.
- Zdroj článku
-
Venkov a styl