Velikonoční pomlázka patří k nejoblíbenějším, ale zároveň také k nejkontroverznějším českým velikonočním zvykům. Pro někoho je symbolem jarní radosti, pro jiného možná nepochopenou tradicí. Ať už se na ni díváte jakkoliv, pravdou je, že její kořeny sahají hluboko do pohanských dob.
Kořeny velikonoční pomlázky sahají až do dávné minulosti, kdy Slované uctívali příchod jara a nový život. Pomlázka z vrbových proutků symbolizovala sílu, mládí a zdraví. Podle starých pověr mělo šlehání pomlázkou ženám zajistit krásu, svěžest a plodnost po celý následující rok. Tento zvyk měl původně rituální charakter. Lidé věřili, že pomlázka má schopnost nejen omlazovat, ale i přenášet sílu probouzející se přírody na člověka. Staroslovanské oslavy jara byly plné různých obřadů spojených s úrodou, zdravím a očistou od zlých sil.
Samotné slovo „pomlázka“ vychází ze staročeského „pomladit“. Právě jarní období bylo spojováno s obnovou života a přírody, což bylo hlavním důvodem, proč se tato tradice dodnes udržela. V některých regionech se dokonce věřilo, že pomlázka může zahnat zlé duchy a nemoci.
Klasická pomlázka se plete z mladých vrbových prutů, které jsou symbolem probouzející se přírody. Nejčastěji se používá osm nebo dvanáct proutků, které se spletou do pevného copu. Zdobí se barevnými stuhami, které dívky připravují před Velikonocemi, a každá stuha představuje přání nebo vzkaz od obdarované. V některých oblastech jsou pomlázky různě dlouhé – od malých, symbolických, až po velmi dlouhé, dosahující i několika metrů. Přestože má pomlázka své hluboké historické kořeny, v dnešní době se o ní vedou různé debaty. Někteří ji vnímají jako neškodnou a veselou tradici, zatímco jiní v ní vidí symbol násilí či sexismu. Proto se v posledních letech objevují různé moderní interpretace, kdy se místo fyzického šlehání více dbá na symbolický význam a radostné setkávání. Mnoho rodin a komunit hledá nové způsoby, jak tuto tradici udržovat živou a současně respektovat dnešní hodnoty a citlivost.
V jednotlivých částech Česka se velikonoční pomlázka může lišit. Na Moravě je běžné, že chlapci obcházejí dívky již od časných ranních hodin, zatímco v jiných regionech je zvyk více formální. V některých oblastech se ke šlehání připojuje ještě polévání vodou, což opět symbolizuje očistu a zdraví. Naopak v jiných částech republiky se velikonoční pondělí slaví spíše poklidněji – návštěvami mezi rodinami, společným stolováním a výměnou drobných dárků. Navzdory různým pohledům na tuto tradici zůstává velikonoční pomlázka pevnou součástí české národní identity. Připomíná nám dávné pohanské zvyky, které se prolínají s křesťanskými oslavami Velikonoc, a vytváří tak jedinečný kulturní fenomén. Ať už ji slavíte tradičním způsobem nebo moderněji, pomlázka nám stále připomíná důležitost propojení s přírodou a historickými kořeny.
nulk.cz, magieprirody.cz
