Masopust je jedním z těch svátků, které si na nic nehrají. Je hlučný, veselý, barevný – a přitom má pod tou rozpustilou fasádou mnohem hlubší kořeny, než by se na první pohled zdálo.
Průvody plné masek, zpěvu a jídla totiž nebyly jen lidová kratochvíle, ale rituál přechodu mezi zimou a jarem. A každá z postav, kterou dnes možná bereme jen jako kostým na půjčení, měla kdysi jasně danou roli. Jednou z nejsilnějších a nejvýraznějších postav byl – a často pořád je – medvěd.
Tančící medvěd, vedený na řetězu, byl jedním z vrcholů masopustního průvodu. Nešlo ale jen o srandu a rozptýlení. Medvěd v sobě nese silnou symboliku – představoval plodnost, sílu, znovuzrození přírody po zimním spánku. Byl ztělesněním divoké energie, kterou bylo třeba znovu probudit, ochočit a přivést zpátky do každodenního života. Říkávalo se, že kdo si s medvědem zatancuje, bude mít zdravé děti a dobrou úrodu. A ženy z vesnic si tenhle tanec rozhodně nenechávaly ujít.
Masopustní masky nebyly náhodné. Každá postava představovala určitý princip nebo charakter – někdy s vážným, jindy s ironickým nebo parodickým podtextem. Byl to vlastně takový pohyblivý karneval s vlastní dramaturgií. Kobylka – často symbol smrti nebo zimy. V některých regionech byla na konci průvodu „zabita“, aby uvolnila místo jaru. Ženich a nevěsta – zosobnění plodnosti a nového života. Často převlečení muži, protože parodie byla pevnou součástí rituálu. Smrtka – postava, která připomínala konečnost, ale zároveň byla součástí koloběhu. Cikánka, voják, kominík, bába s nůší – karikatury, které zlehčovaly běžné role a společenské stereotypy. Bylo to období, kdy se mohlo všechno obrátit naruby. Kdy se porušovala pravidla, zesměšňovali mocní, a kdy lidé mohli na chvíli vystoupit z každodennosti a hrát jinou roli.
Dnes se masopust vrací. Někdy jako čistá zábava, jinde jako pokus obnovit staré rituály a pochopit, proč tyhle tradice vůbec vznikly. A že k tomu máme co říct i v dnešní době, je čím dál jasnější. Všichni hledáme nějaké spojení – s ročními cykly, s krajinou, s komunitou. A právě tyhle staré průvody tohle spojení nabízely. Medvěd už možná není vnímaný jako ztělesnění plodnosti, ale pořád je v tom něco silného. Něco divokého, co se na chvíli vynoří, zatancuje si mezi lidmi a zase zmizí. Ale nechá po sobě otisk – vzpomínku, úsměv, možná i trochu toho jarního nadějného chvění.
cs.wikipedia.org, cesketradice.cz, jizni-morava.cz
