Kdo byl svatý Václav a co o něm praví legenda?
Svatý Václav, kníže Václav I., byl významným českým panovníkem a světcem, který žil na počátku 10. století (asi 907–935). Pocházel z rodu Přemyslovců – jeho otcem byl kníže Vratislav I., matkou kněžna Drahomíra a dědečkem první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. O Václava se převážně starala jeho babička svatá Ludmila, která výrazně ovlivnila jeho křesťanskou výchovu. Václav byl známý svou dobrosrdečností a laskavostí. Na svou vřelou povahu tento lidem zbožňovaný panovník, nakonec tragicky doplatil. Jeho úzká spolupráce s církví vyvolala nejen hněv mezi pohanskou šlechtou, ale také u jeho vlastního bratra Boleslava I. Václavův osud se začal lámat v roce 929, kdy byl poražen německým králem Jindřichem I. Saským. Aby zajistil mír, souhlasil Václav s placením tributu, což Boleslava rozzuřilo. Nesouhlas s tímto politickým rozhodnutím vedl k rozepři mezi bratry, která vyvrcholila 28. září 929, kdy byl Václav zákeřně zavražděn vlastním bratrem Boleslavem, který okamžitě po jeho smrti převzal trůn. Bratr Boleslav neměl tak zkažené srdce a dohnalo ho svědomí. O devět let později, v roce 938, ve snaze ulevit si od pocitu viny, vykonal veřejné pokání. Na důkaz upřímné lítosti nechal vyzvednout Václavovy ostatky a slavnostně je převezl z Boleslavi na Pražský hrad. Tam je uložil do nově budované rotundy svatého Víta. Tímto činem nejenže přispěl k Václavovu svatořečení, ale také položil základ svatováclavské legendy, která dodnes žije v srdcích lidí a je důležitou součástí české historie.