Duben je hlavní sezónou sběru populární jarní rostliny s nezaměnitelnou vůní. Medvědí česnek je oblíbený nejen jako léčivka, ale také pro své výborné uplatnění v kuchyni. Uchovat nasbírané listy i po několik měsíců můžeme například v podobě pesta.
Česnek medvědí roste volně v přírodě, ale také se pěstuje v zahradách a parcích. Patří k půvabným trvalkám, které vyrůstají brzy na jaře, ještě dříve, než na stromech vyrazí první listy. Ideální čas sběru listů je většinou od závěru března do konce dubna. Pak rostlina vykvete a listy ztrácí na křehkosti. Nadzemní část rostlinky brzy po odplození zatahuje, listy uschnou a do léta zmizí docela. Pod zemí zůstanou cibulky, čekající na další jaro. Listy v plné síle obsahují řadu vitamínů a minerálů a vykazují protizánětlivé, antivirové, protiplísňové i protiparazitální účinky. Rostlina napomáhá detoxikaci těla a posílení imunitního systému. Medvědí česnek se používá podobně jako kuchyňský (setý) česnek, ovšem je o méně palčivě výrazný. Je ale považovaný za zdravotně účinnější. Aby jeho konzumace byla prospěšná, měla by být zároveň rozumná a střídmá, i tady platí, že nic se nemá přehánět.
Latinský název medvědího česneku je Allium ursinum. Rod Allium zahrnuje také česnek kuchyňský, cibuli, pórek a další. V germánské lidové mytologii byl medvědí česnek považován za jednu z prvních a nejvíce léčivých rostlin od stvoření světa. Od dávných dob si lidé začátkem jara doplňují síly touto divokou bylinou. Válečníci jedli medvědí česnek před bitvami, aby se posilnili. Medvědí česnek se hojně využíval také při poruchách trávicího traktu. Říká se, že název „medvěd“ je proto, že jde o první jarní bylinku, kterou jedí medvědi pro dobití energie a vitamínů po zimním spánku. „Na jaře jezte pórek a do května medvědí česnek, pak budou mít doktoři rok volno,“ říká staré německé přísloví. Ve středověku byl medvědí česnek oficiálně poněkud „pozapomenut“. Byl totiž mimo jiné považovaný také za podporu plodnosti, ale navíc i smyslnosti a rozkoše, což se nelíbilo církvi. Zato zhruba v posledním půlstoletí tato rostlina mezinárodně zažívá obrovský návrat do kuchyní i přírodních lékárniček.
Medvědí česnek roste v listnatých lesích, spíše ve vlhčích a stinných místech kolem potoků a na úpatích svahů. Tam, kde se vyskytuje, bohatě prospívá. Cibulky sbírají sílu celé léto a podzim, aby mohly na jaře energicky vyrašit. Nejprve vyrostou listy, zhruba po měsíci se objeví květy. V tuto chvíli se porosty medvědího česneku stávají kouzelným kobercem bílých hvězdiček. Co se týče sběru divoce rostoucí rostliny, je nutná velká opatrnost: listy lze totiž poměrně snadno zaměnit s jedovatými rostlinami (konvalinkou a ocúnem), což může mít velmi nepříjemné, až fatální následky. K odlišení medvědího česneku od jeho jedovatých "dvojníků" obvykle postačí promnutí zeleného listu mezi prsty. Pokud není cítit typicky česneková vůně, je lepší bylinu nechat osudu a hned si důkladně očistit ruce. Pachový test má ale svá úskalí. K nepřesnému výsledku může dojít, když po předchozím utržení pár listů jsou ruce cítit česnekem a tato vůně nás může oklamat. Sběrači medvědího česneku proto musí rostlinu a všechny její znaky velmi dobře znát, aby ji spolehlivě rozeznali. Opatrní bychom měli být ale i vůči samotné bylince: Je důležité sbírat „udržitelně“, aby rostlina mohla příští rok znovu růst. Odebíráme ideálně dva listy z každé rostlinky, a především dbáme na to, aby cibulka zůstala v zemi.
Listy medvědího česneku pokrájíme, vložíme do mixéru, přidáme olej, ořechy a sůl, poté rozmixujeme na pastu. Je-li třeba, přidáme ještě olej nebo listy medvědího česneku, ořechy podle požadované konzistence a chuti a znovu rozmixujeme. Hotové pesto vložíme do sklenice, hladinu zakápneme olejem. Hrdlo skleničky otřeme čistou utěrkou a uzavřeme. Sklenice zavíčkujeme a uložíme do lednice. Uchováváme v lednici. Po každém odebrání opět pesto zalijeme olejem tak, aby nevyčnívalo a nepřišlo do styku se vzduchem.
autorský článek, toprecepty.cz
