Sourozenecké vztahy mohou být napínavé jako thriller v kině. Jednou jsou jako nejlepší kamarádi, podruhé se hádají o poslední sušenku, jako by šlo o otázku života a smrti. Rivalita mezi dětmi je normální, ale jak zařídit, aby se mezi nimi šířila spíše láska než boj o pozornost? Pojďme se na to podívat zblízka. Uvidíte, že to může být jednodušší, než si myslíte.
Nejprve si musíte uvědomit, že malí sourozenci mají na hádky svaté právo. Každé dítě chce být hvězdou ve svém vlastním seriálu, kde hrají hlavní roli maminka a tatínek. Jakmile se objeví nový člen rodiny, najednou jsou na scéně minimálně dvě hvězdy a všechny chtějí být číslo jedna. Je to přirozené a stává se to v každé rodině s vícero potomky. Navíc si děti často nevědomky berou příklad z dospělých. Pokud slyší, jak se porovnávají jejich výsledky ve škole, nebo jak někdo říká: „Proč nemůžeš být víc jako tvá sestra?“, začíná se tvořit semínko rivality. A když se k tomu přidají rozdíly v zálibách, temperamentu a schopnostech, je rázem oheň na střeše.
Prvním krokem je ukázat dětem, že v rodině není místo pro favority. Každé dítě by mělo cítit, že je milováno přesně takové, jaké je. To znamená, že nemusíte pokaždé spravedlivě rozdělit čas nebo hračky, ale dát každému z nich něco, co jim udělá radost a naplní jejich potřeby. Je důležité, aby děti věděly, že láska rodičů není něco, o co musí soupeřit. Podporujte situace, kdy si děti mohou pomáhat. Místo toho, abyste zasahovala do každého jejich sporu, zkuste je povzbudit, aby našly řešení samy. Ať už jde o rozdělení posledního kousku dortu nebo výběr večerní pohádky, pomozte jim naučit se kompromisu. Společné hry a projekty, kde musí spolupracovat, jsou také skvělým způsobem, jak je naučit týmové práci. Další trik, jak minimalizovat rivalitu, je pochvala. Ale pozor, neporovnávejte! Místo „Tvoje sestra to udělala lépe!“, zkuste „Jsem pyšná, jak jsi se snažil/a!“. Taková pochvala má daleko lepší efekt a děti se budou cítit oceněné za to, co zvládly, a ne za to, jak se měří s ostatními.
Konflikty mezi sourozenci jsou nevyhnutelné, ale nemusí být katastrofální. Nejdůležitější je zachovat klid a nenechat se vtáhnout do jejich sporu. Místo toho jim dejte prostor, aby si své problémy vyřešili sami – samozřejmě pod vaším dohledem, aby to neskončilo slzami. Při řešení hádky je skvělým přístupem nasměrovat děti k tomu, aby si samy uvědomily, jak se druhý cítí. Pomozte jim najít společné řešení, které bude vyhovovat všem zúčastněným. A pokud se přece jen rozhoří malý rodinný požár, nezapomeňte ho uhasit dobrou náladou a smíchem.
Děti se učí napodobováním, a to platí i pro konflikty. Pokud vidí, že rodiče řeší své neshody s respektem a úsměvem, je velká šance, že se to naučí také. Ukazujte jim, že hádka nemusí znamenat konec světa, ale naopak, že může být příležitostí k tomu, aby se něco nového naučily o sobě i o druhých. A co je úplně nejdůležitější? Nezapomeňte na radost z toho, že máte tak úžasné děti. Povzbuzujte je k tomu, aby se navzájem chválily a radovaly se z úspěchů toho druhého. Koneckonců, pokud je naučíte, že největším pokladem v životě jsou blízcí lidé, kteří vás milují, máte vyhráno.
