Zamilovanost opadla a partner mi začal vadit. Psycholožka Šárka Miková radí, jak vztah udržet

Jako chaotická osoba se sklonem k nezodpovědnosti a volnomyšlenkářství jsem se zamilovala do praktického muže, který svědomitě plní svůj každodenní to-do list do posledního bodu, vše řeší okamžitě a ve všem potřebuje absolutní pořádek a systém. Obdivovala jsem na něm vlastnosti, po kterých jsem v hloubi duše sama toužila. Cítila jsem, že je to muž, o kterého se můžu opřít a na nějž se mohu spolehnout. On se zase zamiloval do mé spontánní a rebelské povahy, která ho jako protiklad fascinovala. Člověk by řekl, že do sebe zapadáme jako dokonale vyřezané puzzle a tvoříme vyvážený celek. Jenže ani ne po dvou letech mu začala má nezodpovědnost vadit. Když se svěřil kamarádovi, ten mu jen odpověděl: „Vždyť to jsou přesně ty věci, které jsi na ní obdivoval a kvůli kterým ses do ní zamiloval.“

Jak říct partnerovi, co nám na něm vadí

Jakmile člověk ve vztahu sundá růžové brýle a začne si uvědomovat, co všechno mu na partnerovi vadí, může mít pocit, že jediným řešením je rozchod. Kdyby to ale byla pravda, neexistovaly by vztahy delší než dva roky. Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí, zdůrazňuje, že je důležité své pocity partnerovi otevřeně sdělit a pokusit se situaci vyřešit. Jak ale o tom mluvit? Jak mu říct, že nás něco štve, když pro nás ještě nedávno byl tím nejdokonalejším člověkem na světě?

„Můžeme si stěžovat na partnerovo chování, vyjádřit své pocity a potřeby, ale neměli bychom útočit na jeho osobnost či charakter. Místo ‚Jsi normální?‘ řekněme spíše ‚Je mi nepříjemné, že jsi něco udělal, nebo neudělal, a chci tě poprosit, abys…‘,“ radí Šárka Miková, autorka teorie osobnosti nazvané Teorie typů. „Můžeme také uvést důvod, proč je to pro nás problém nebo jaké důsledky pro nás partnerovo chování mělo. Určitě bychom se ale měli vyhnout větám začínajícím frázemi ‚ty vždycky‘, nebo ‚ty nikdy‘,“ říká.

Přirozenost, kterou občas nemůžeme vystát

To, co nám na partnerovi začne po čase vadit, může pramenit z jeho odlišné osobnosti. Může jít o způsob a intenzitu, s jakou řeší věci, jak přistupuje k povinnostem nebo jak se chová ve stresových situacích. Každý člověk je jedinečný a v něčem se od ostatních liší. Zároveň však často předpokládá, že to, co vyhovuje jemu, bude vyhovovat i ostatním.

Podle Mikové se rodíme s různými vrozenými potřebami, a proto máme odlišné osobnostní rysy. „Teorie typů vychází z osobnostní typologie C. G. Junga a rozlišuje 16 typů osobnosti. Ty se dále sdružují do čtyř skupin, tzv. temperamentových typů. Každý z nich je definován vrozenými potřebami, které určují, k čemu přirozeně tíhneme a co nás motivuje,“ vysvětluje Miková. Díky tomuto poznání můžete lépe porozumět partnerovi a naučit se s ním efektivně komunikovat o tom, co vám na něm vadí. Tím zvýšíte šance na úspěšné vyřešení problémů ve vztahu.

4 typy temperamentu, které zohlednit při kritice

Když chcete dát někomu zpětnou vazbu na jeho chování, zohledněte typ jeho temperamentu. Díky tomu vás skutečně vyslechne a vezme si vaše slova k srdci. Pokud byste to zkoušeli způsobem, který na něj nebude fungovat, bude výsledek stejný, jako byste mluvili do dubu.

1. typ: „Zkusím a uvidím!“

Vrozené potřeby: Akce „Teď a tady!“, svoboda, okamžitý dopad

• Nápad chtějí realizovat, ne o něm spekulovat. Nechtějí váhat, ale zkrátka to zkusit a až pak případně opravit.
• Nejlépe se poučí z vlastních chyb. Přirozeně nesou důsledky vlastních činů a případně to zkusí jinak.
• Neúspěch je neodrazuje. Může je ale odrazovat vaše reakce na jejich neúspěch a výčitky či nepochopení přirozeného způsobu jednání. Může jim to být líto a mohou se postupně přestat snažit nebo jít do opozice.
• Nesnažte se je mentorovat. O chybách vědí a sami se z nich poučí. Nemusíte jim říkat, že ji udělali. Když je poučujete o tom, jak jinak to měli udělat, stejně vás nebudou brát vážně.

2. typ: „Udržíme věci v chodu.“

Vrozené potřeby: Stabilita, předvídatelnost, spolehlivost

• Úkol chtějí splnit co nejlépe. Proto potřebují vědět přesně, co se po nich chce.
• Potřebují upřesnit zadání – místo „nakresli cokoliv“, řekněte alespoň „nakresli cokoliv, co je v bytě“. Co když totiž nakreslí kolo a vůbec ho kreslit neměli. Vynaložili tak zbytečné úsilí a budou muset dělat něco jiného.
• Když úkol odevzdají, potřebují potvrdit, že je to to, co jsme po nich chtěli, aby to mohli uzavřít.
• Chtějí také zpětnou vazbu. Nevadí jim kritika konkrétní věci s potenciálem udělat to lépe. Nevadí jim, když je postrčíte správným směrem.
• Věci však berou vážně a doslova, takže ironie a fórky do zpětné vazby nepatří. Mluvte přesně, konkrétně a přímo k věci.

3. typ: „Chci být sám sebou, ale nebýt sám“

Vrozené potřeby: Hlubší smysl, jedinečnost, harmonie

• Ve všem, co dělají, musí vidět smysl. Tím je pro ně pomáhání druhým.
• V zadáních potřebují tvůrčí volnost a možnost jít vlastní cestou, ale zároveň cítit, že rozumí našim záměrům a chápeme jejich pocity a nápady.
• Potřebují být oceňováni za to, že jsou, a nemusí to dokazovat nějakými výkony. Berou to tak, že každý je v něčem úžasný a chtějí tak být druhými i vnímáni.
• Kritiku vnímají jako potvrzení vlastní nedokonalosti a spojují si ji s tím, že se tím naruší jejich vztahy. A to i tehdy, když je to kritika věcná.
• Ocenili by, kdybychom byli maximálně upřímní a otevření, ale přitom milí a laskaví. Z naší neverbální komunikace (mimiky, gest, tónu hlasu) si totiž snadno domyslí, jak to myslíme. A zpravidla si to berou osobně.

4. typ: „Všechno se dá zlepšit“

Vrozené potřeby: Rozumět a prověřovat, kompetentnost, zdokonalování

• Věří, že jde něco řešit, když tomu člověk porozumí. Až pak má teprve smysl hledat řešení. Takže šetří čas tím, že si věc dobře rozmyslí a najdou vlastní způsob.
• Odmítají dělat to, co nedává smysl.
• Nemají rádi servilitu a citově zabarvenou zpětnou vazbu.
• Oceňují schopnosti a promyšlenost našich řešení, ale potřebují je slyšet jasně, stručně a bez emocí. Vyjádřeme podstatu a nezacházejme do zbytečných detailů.
• Kritiku nepotřebují, protože v sobě mají vlastního vnitřního kritika. Chybu vnímají a štve je. Možná se tváří nepřívětivě, ale to se nezlobí na nás, nýbrž sami na sebe.
• Když kritika zazní, měla by být od kompetentních lidí a dostatečně podložená argumenty.