S poruchou pozornosti a hyperaktivitou většinou spojujeme problematické chování dítěte. Můžeme ale ADHD vnímat i jakousi superschopnost? I o tom jsme si povídali se speciální pedagožkou Romanou Svobodovou.
Jaké jsou nejběžnější znaky ADHD u dětí?
ADHD se nejčastěji projevuje nepozorností, impulzivitou a hyperaktivitou, jak to již vyplývá ze samotného názvu – porucha pozornosti s hyperaktivitou neboli ADHD (zkratka anglického attention deficit hyperactivity disorder). Každý z nás si dokáže představit, jak vypadá nepozornost. Známe situace, kdy se snadno rozptýlíme nebo posloucháme takzvaně jedním uchem. Hyperaktivita se projevuje nutkavými pohyby, např. houpáním nohy, pohyby rukou, vrtěním se nebo neposedností a neklidem. Impulzivita pak souvisí s chováním, které neodpovídá dané situaci a projevuje se jako nečekané nebo konfliktní jednání vedoucí až k možným nezvladatelným výbuchům.
Existují další znaky?
U dětí s ADHD se můžeme setkat s nepořádností a neuspořádaností. V praxi často nedokončí započatou činnost, například čištění zubů, česání, nejsou schopny úklidu svých věcí, ztrácí věci, školní pomůcky. Běžným projevem je i přílišná přímost v komunikaci, kterou můžeme považovat za drzost, nevhodné vyjadřování, které je často chápáno jinak, než to dítě myslí, nebo slabá či útržkovitá paměť. Ta souvisí i s nedokončováním činností, kdy dítě udělá tzv. „dva kroky“ a už neví, co mělo udělat, ale i s potížemi v učení. Typické jsou rovněž problémy spojené s emocemi, kterým nerozumí, nerozpozná je, prožívá je nepřiměřeně situaci, například nadšení nebo vztek. Děti s ADHD se mohou potýkat s potížemi v sociálních interakcích, hůře navazují přátelství, mohou se cítit izolované. Často se v praxi setkáváme s přáním dítěte mít aspoň jednoho výborného kamaráda.
V jakém věku lze projevy ADHD rozpoznat?
Některé znaky ADHD jdou rozpoznat již ve velmi útlém věku. Malé děti, které mají obtíže v oblasti emocí, často pláčou hlavně v noci, nedokážou vnímat emoce svého pečovatele. V raném věku lze vypozorovat také neposednost neboli hyperaktivitu, objevují se problémy se střídáním činností, pamětí, ztrácením věcí, rychlým zapomínáním pokynů apod. S přibývajícími roky můžeme pozorovat další projevy související s ADHD, jako jsou sílící nepozornost, neuspořádanost, impulzivita, specifika v komunikaci a problémy s emocemi.
Jaký je rozdíl mezi běžnou dětskou živostí a projevy ADHD?
Je rozdíl mezi neposedou s ADHD a neposedou bez ADHD? Ano, určitě je. Běžná živost není spojena s dalšími znaky, jako je impulzivita či snadné zapomínání i jednoduchého pokynu. Neposeda s ADHD se chová jako nevyčerpatelný zdroj energie. Dítě je hlučné, všude vleze, rušivé a sobě nebezpečné. Tyto děti nerozlišují emoce a většinou popisují, že neznají strach. Mohou být náchylnější k nehodám a úrazům díky své impulzivitě, nepozornosti a špatným rozhodovacím schopnostem, kdy nedokážou vnímat rizika.
Jak může ADHD ovlivnit výkon dítěte ve škole a v jeho každodenním životě?
Bez odpovídající podpory mohou děti s ADHD ve škole bojovat se školními povinnostmi, což vede ke špatným akademickým výkonům a obtížím dosáhnout svého plného potenciálu. To znamená, že mohou nosit špatné známky, i přestože mají vysokou inteligenci. K nejčastějším komplikacím patří netrpělivost, neobratnost (v důsledku nedostatečně rozvinuté motoriky), nedostatečná motivace, nedůvěra v sebe samého, nedůvěra vůči autoritám, negativismus. Dítě s ADHD snadno něco vyruší a odvede od toho, co právě dělá. A máme hned nedokončené úkoly, nezapsané úkoly…
Může být ADHD pro dítě něčím i prospěšné?
Mohu říci, že jako rodič dítěte s ADHD mám potomka se superschopností vnímat svými smysly vše tak detailně a intenzivně, že mu nic neunikne. Všechny zápory můžeme převést do pozitiv a dítě tak motivovat k lepším výsledkům, k řízení sebe sama. Jak u nás říkáme – staň se s námi superhrdinou! Impulzivní chování můžeme považovat s patřičným směřováním za bystrost, hyperaktivitu za výkonnost. Povězte, kdo zvládá tolik věcí najednou? Reaktivitu bychom mohli zaměnit za pohotovost v jednání a urputnost či svéhlavost za silnou vůli. Ano, ADHD může být prospěšné. Záleží jen na tom, jak dítě podporujeme, jak mu vytváříme příležitosti pro prožitek z úspěchu, a tím dítě vedeme k sebepřijetí.
Můžete prosím krátce popsat metody diagnostiky ADHD u dětí a proč je důležité ji správně určit?
Diagnostika ADHD je v zásadě nastavena tzv. DSM-5, což je manuál duševních poruch, který obsahuje zásadní kritéria. Většina těchto kritérií je postavena na vnějších projevech dítěte a jeho pozorování ze strany rodiče a dalších institucí, jako jsou předškolní a školská zařízení. Odborník pak vede s rodičem rozhovor, kde se doptává na rodinnou anamnézu a na projevy chování dítěte. Mluví také s dítětem, pozoruje jeho projevy. Dle věku dítěte probíhá i klasické psychologické vyšetření založené na testech. Je důležité zmínit, že k ADHD mohou být přidruženy další poruchy spojené např. s autistickými symptomy, komunikačními problémy apod. K diagnostickým metodám také patří doplňkové neurologické vyšetření. V určitých případech je vhodné vyhodnotit klinický obraz a především závažnost deficitu pozornosti prostřednictvím digitálního vyšetření. Význam správně stanovené diagnózy souvisí nejen s přístupem rodičů a podporou dítěte, ale v určitých případech i s možností kompenzace projevů ADHD prostřednictvím medikace.
Jaký je význam podpory rodiny pro dítě s ADHD? Co bychom jako rodiče rozhodně neměli dělat?
Podpora rodiny pro vývoj a rozvoj dítěte s ADHD je zásadní a nenahraditelná. Na stranu druhou musíme říci, že je často nezbytná i podpora pro rodiče, neboť výchova dítěte s ADHD je velmi náročná. Ráda bych v této chvíli vyzvala rodiče, aby se neostýchali najít zařízení, kde najdou podporu pro dítě i pro sebe. A co bychom jako rodiče dítěte s ADHD neměli dělat? Neměli bychom se soustředit pouze na korekci nevhodného chování a dítě zahrnout větami typu: „To nesmíš! To nedělej! Buď už zticha! Nech to být!“ V naší praxi se osvědčil kurz pozitivního rodičovství Triple P, na který účastníci, mezi nimiž převažují právě rodiče dětí s ADHD, reagují pozitivně a vnímají jej jako pomoc. Uvědomují si, že je důležité reagovat na nevhodné chování konzistentně, asertivně a bez křiku, nepoužívat bezmyšlenkovitě zákazy, ale více přemýšlet o důvodech, proč k chování dochází. Jsou si vědomi, že spouštěčem nevhodného chování dítěte může být i jejich reakce apod. Po posílení rodičovských kompetencí pak můžeme navázat dalšími službami jak pro dítě, tak pro rodiče.
Jaké jsou nejúčinnější způsoby léčby ADHD u dětí a jakou roli hrají léky vs. terapeutické přístupy?
Nejúčinnější způsob léčby závisí na konkrétním dítěti a jeho přesné diagnóze. Začnu medikací, i když je u rodičů dětí s ADHD jistě méně populární. Obecně můžeme říci, že jsou děti, kterým pomůže pravidelné braní předepsaných léků. Ovšem ve většině případů se setkáme stejně s nutností kombinace behaviorální terapie a medikace. A opačně, v některých případech pomůže samotná terapie. Vhodnou medikaci podle tělesné konstituce a zdraví dítěte zvolí psychiatr. Behaviorální terapii vykonávají specialisté, terapeuti. Zahrnuje jak edukaci rodičů a výklad základních zásad adekvátního přístupu k dítěti, tak práci s dítětem, hledání příčin jeho konkrétního problémového chování a nabídnutí způsobu, jakým může své chování změnit. Opatření se týkají např. režimu dne, tréninku systematičnosti a zodpovědnosti či nácviku chování, které nahradí původní problémové projevy. Zásadní je úzká spolupráce s rodiči, neboť postupné budování změn v chování souvisí s pozitivním posilováním. V ideálním případě se zapojí i předškolní či školské zařízení. Pokud rodiče hledají jiné alternativní postupy, pak můžeme zmínit „bio-feedback“, tréninkovou metodu zlepšující kvalitu pozornosti a motivaci. Dalším přístupem je právě Program pozitivního rodičovství Triple P. Jedná se o ucelený dvouměsíční skupinový program, který se zaměřuje na rozvoj pozitivního vztahu mezi rodičem a dítětem, povzbuzování pozitivního chování dítěte nebo zvládání nevhodného chování.
autorský rozhovor
