Téměř každý rodič se snaží být tím nejlepším, ale někdy to opravdu není jednoduché. Spoustu rodičů chce, aby se jejich děti posouvaly a zejména v minulosti bylo běžné mít za to, že toho docílí, když svým dětem řeknou, co dělají špatně. Ale v některých rodinách se objevovala tato kritika až příliš, a to si na dospělých „dětech“ nyní může vybírat svou daň. V případě, že se to týká právě vás, je potřeba si uvědomit, že ten, kdo to může změnit, jste vy.
Spoustu lidí si dělá srandu z toho, že když děti vychovávají mileniálové, tak jim ve všem ustupují a dbá se až příliš na jejich přání. Ale v těchto případech se často zapomíná zmínit, že v minulosti bylo mnoho rodičů velmi kritických. Možná až moc. Nic, co jejich děti udělaly, jim nepřišlo dost dobré, vždy chtěli více, a to se na jejich potomcích podepsalo. Pokud si nejste jistí, zda se to týkalo vás i vašich rodičů, ověřte si to následujícími body.
Každý je někdy kritizovaný, to je normální, nikdo není dokonalý. Ovšem pokud jste se v dětství s kritikou setkávali častěji, než bylo zdrávo či než bylo nutné, může to na vás dopadat dodnes. To platí podle psychologa Seth J. Gillihan přispívajícího na odborný server Psychology Today v následujících případech:
Neustálá kritika v raném věku ve vás může zanechat dojem, že to, co si myslíte, cítíte nebo děláte, je nějakým způsobem špatně. V důsledku toho vás často sužují pochybnosti o sobě samém. Máte silného vnitřního kritika, který je možná ozvěnou hlasu vašich rodičů.
Vaše snaha o dokonalost není řízena hrdostí na svou práci, ale strachem z toho, že něco pokazíte a odhalíte svou „nedostatečnost“.
Vytváření e-mailu, výběr přání k narozeninám, psaní pracovního úkolu či čehokoliv jiného vám může trvat dlouho, protože se snažíte vyhnout chybám. Můžete dokonce zmeškat deadliny, protože vaše pokusy o to, aby to bylo „tak akorát“, narušují dokončení věcí.
Jako malí jste měli často pocit, že něco děláte špatně a teď je pro vás těžké si připustit, když děláte něco dobře. Někdy tak vaší reakcí na to, že vám přátelé řeknou, že se nemusíte omlouvat, je další „promiň“.
Nakonec je pro vás těžké akceptovat, když vám řekne někdo něco hezkého. Často na to reagujete nějakou sebekritikou.
Pokud na vás sedí všechny výše zmíněné body, pak vás nejspíš skutečně vychovávali silně kritičtí rodiče. Možná to nemysleli špatně, ale vás to nyní může udržovat v neustálém stresu z toho, že nejste dost dobří, a může vám to to bránit v tom, abyste se posunuli dál. Změna ale musí vzejít od vás. Známá americká psychoterapeutka a autorka odborných knih doporučuje na sebevzdělávací platformě UpJourney konkrétně tři kroky, jak na ni:
1. Rozvíjejte svůj vlastní silný pocit sebe samých tím, že od svých rodičů nebudete vyžadovat pochvalu nebo schválení. Místo toho se zaměřte na sebechválu a hrdost na to, že děláte to, co je pro vás nejlepší.
2. Uvědomte si, že to, co říkají vaši rodiče, vychází z jejich úst, a je tedy z jejich vlastních nedokonalých myslí, i když je k tomu připojeno vaše jméno. Pochopte, že vaši rodiče poskytují názor, který není o nic platnější než váš vlastní názor.
3. Dejte svým rodičům jasně najevo, že víte, že vás milují, ale nemáte zájem poslouchat jejich kritiku, pokud o ni nepožádáte. Upozorněte je na jejich kritické komentáře, i když vám to bude nepříjemné, protože tak si vybudujete silný a stabilní pocit sebe samých.
autorský článek, psychologytoday.com, upjourney.com
