Tomáš Klus: Miřme k sobě, ne na sebe

Stejně se zeptám: jak se máte?  
Mám se skvěle! I přes nedostatek spánku! Mám pocit, že se mým spánkem teď živí naše děti. Jsem na své děti moc pyšný! Jak jsou každé jiné, což potvrzuje mou teorii jedinečnosti člověka. Naučil jsem se díky dětem rozdíly mezi lidmi vnímat jako přednost. Je nádherné děti jen tak pozorovat. Alfréd dává Jenovéfě, naší nejmladší, za den třeba sto tisíc pusinek. A Josefína, jako správná starší sestra, se o Jenovéfku stará, přebaluje ji a uspává a taky vyvíjí jemný nátlak na nás rodiče, že chce dalšího sourozence.

Jste rodič, který se obrací k příručkám?
Ne, věřím tomu, že když je člověku dítě dáno, tak je nejlepším rodičem bez ohledu na to, jaký má názor na výchovu. Dítě si vás upraví, začnete být citlivější, dáte-li si k tomu prostor… A výchova, ta přijde sama. Jsem odpůrce manuálu na děti. Stejně je nejdůležitější čas, který dítěti věnujete. Děti fungují jako odsebestřednění, naučíte se brát ohledy na druhé, čímž zjistíte, že opravdu nejste tak důležitý, jak jste si myslel, a že je až překvapující, jakou radost může člověku dělat to, že je na světě pro někoho jiného. Snažím se se stejnou láskou přistupovat i k lidem mimo rodinu. Vždyť jsme koneckonců všichni jedna rodina. Všechny nás spojuje touha po štěstí.

Honba za štěstím je v dnešní době jako celonárodní sport.
Ono se říká, že štěstí se musí najít. Já si myslím, že lepší je si ho uvědomit. Štěstí není nikde venku, ale uvnitř. A důležité je to slovo uvědomění. Člověk si musí uvědomit, co dělá, proč to dělá a jak to dělá. Protože teprve pak je schopen přijmout zodpovědnost za svoje chování. Každá příčina má následek. Tohle vědomí je první předpoklad šťastného života. Druhým je vize. Jasná představa toho, jak vypadá náš ideální svět. Když nemáme vizi, nemůžeme tvořit. Nemáme cíl své cesty, proto se často cítíme ztracení a svět považujeme za nudný, život za zbytečný. Přitom stačí si sednout a dvacet minut si o své vizi popřemýšlet. Prostě si ujasnit, kam jdeme a co v životě chceme.

To je lehko řekne!
Víte, co ještě pomůže? Nedívat se tak kriticky - na druhé ani na sebe , neporovnávat se, nesoudit. V momentě, kdy to přestanete dělat, tak nemáte tendenci přemýšlet, jestli to někdo dělá vám. Získáte tím pro sebe spoustu času .. Většinu problémů si vytváříme ve své hlavě právě tím, že přemýšlíme nad tím, co nemůžeme ovlivnit, nad tím, jak nás vnímají druzí, ale s tím stejně nic nenaděláme do doby, než nějaká chytrá hlava přijde s dálkovým ovládáním mozku… Mysl je jako oheň, dobrý sluha, ale špatný pán. Jasně, víme, že všechno máme v hlavě, ale zkrotit ten oheň není snadné. Tím, že jsme zotročeni myslí, tedy, ze ji necháváme myslet si, co chce, se z nás stávají netvoři. Nic netvoříme. Jsme ve vleku svých myšlenek. A bohužel zatím v nás převládají ty strašné, ty co nás straší, ponižují, povyšují, rozdělují…

Zkuste to ještě přiblížit.
Mysl může být úžasný tvůrčí nástroj. A má takové mířítko - pozornost. V momentě, kdy na něco zaměříte svou pozornost, tak to vzkvétá. Víte o tom, že jsou lidé, kteří mluví s květinami? A ty jim pak krásně rostou. Funguje to! A stejné je to i s lidmi. V momentě, kdy budete lidem ve svém okolí věnovat pozornost, tak harmonizujete společnost, neboť vám přestane být lhostejná.

Jak vnímáte to, že o vás mnozí mluví jako ezoterikovi?
Ono je snadné hodit člověka do pytle a vnímat ho skrz něj. Děláme to všichni, ale je to zjednodušování, které pak ve výsledku všechno komplikuje, protože pak jeden druhého vnímáme zprostředkovaně. Materiál pytle si šijeme z toho, co se o kom říká, ale ve skutečnosti třeba zrovna přicházíme o dobrého přítele. Tím, ze Jarmilovi Ignác nesedí a my jeho antipatie přijmeme za své, je u nás Ignác bez šance. Proto jsou pro mě osobně nosná jen osobní setkání, kdy jsem schopen pytel ušít vlastní jehlou. A stejně přistupuji k pohledům, které jsou skrz pytle upřeny na mě.

Co vnímáte jako problém?
Současný stav naší planety a taky naše uvažování. Společnost uvažuje velmi negativně. Jsme ze všech stran strašeni a nikde žádná naděje na lepší zítřky. Ale jak říká jeden ze strašáků, je to kampaň. Lidé jsou hnáni proti sobě. V dnešním otevřeném světě, kdy je možné se teď rozhodnout a zejtra být v Mexiku, stále zesilují hlasy tvrdící, že co je cizí, je zlé a nebezpečné. Přitom největší nebezpečí nám hrozí právě od oněch štváčů, neb touží po moci. Správná otázka, kterou by si však měla společnost položit zní, jak si můžeme pomoci?

Jak?
Řešení je pravda a láska. A můžete mě klidně hodit do pytle Právdoláskařů! Žít v pravdě a lásce znamená to, že si vzájemně dokážeme naslouchat a respektovat se. Pravda osvobozuje, protože je naši nejčistší podobou, v momentě kdy člověk nespekuluje, jak říct něco tak, aby to nějak znělo..když mluví člověk tak, jak cítí, je v harmonii se sebou samým, nedesi se kostlivcu a tímhle klidem pak očividně září… Láska tuto naši pravdou nabytou svobodu přetavuje v otevřenost a soucitnost. To nám dovolí mluvit spolu. Tím, že spolu budeme mluvit, nedáme prostor těm, co myslí, že můžou mluvit za nás, kteří za nás dělají rozhodnutí, která jsou prospěšná jim, a ne nám, protože my jsme pro ně ti, co stejně nemají nazor. A to je nutné změnit. Zatímco minulé stoleti bylo století válek, byl bych rád, kdyby tohle století bylo stoletím dialogu. A můžeme to udělat pouze a jedině my. Jedině jako jedinec. Každý z nás se může stát onou změnou, kterou chce pro svět. To řek Ghandí přesně. Stačí vnímat svět kolem sebe a chtít ho zlepšit. Pomoct paní s taškou, hodit drobák žebrákovi, naslouchat, když nám někdo něco říká a místo urputné obhajoby svépravdy jít vstříc vyřešení problému, které přes halasy rozdílnosti máme všichni společné, naše planeta umírá a lidi to řeší tím, ze nabíjej kvéry. Tohle je svět v němž chceme žít?

Sbíráte si informace z knih?
Miluju knihy! Teď zrovna všechny, které se týkají Buddhy, mám takový životní obdobíčka…

Jste Buddhista?
Když jsem přečetl první knihu o budhismu, doslova jsem jásal, když jsem zjistil, že nejsem blázen a že můj úhel pohledu na svět sdílí mnoho milionů lidí na něm, že taky věří v to, ze je lepší mít jeden druhého rád, než nerad. Že je lepší chtít pochopit, než přesvědčit. Buddhista, to je silný slovo. Jsem nadšenec, kterej si zatím jen zavázal boty před dlouhou Cestou.

Takže vaše koncerty budou i takovým buddhistickým happeningem?
Teď jsme na Recyklus Tour, které je zaměřené na ekologii. A příští rok bych v rámci koncertů mluvil o nás, o společnosti a tím mluvenim najít společnou řec. Prostě pravdoláskař chce sdružovat další pravdoláskaře, který volá: Miřme k sobě a nemiřme na sebe!