Anna Julie Slováčková o dospívání: Teenageři si zaslouží větší pochopení, každý by měl zkusit terapii

V létě jsem zase náctiletá

Letos v létě vydala Anička Slováčková nejnovější píseň s názvem Léto. Právě o tomto ročním období zpěvačka často mluví s velkou láskou, nemůže však říct, že by bylo její nejoblíbenější roční sezónou. „Když se nad tím zamyslím a představím si, jaký má podzim nádherné barvy, jak miluji, když pod nohama křupe sníh a jak na jaře rozkvetou květiny, nedokážu říct, které roční období je moje nejoblíbenější,“ říká, ale dodává, že léto je pro ni obdobím, kdy si zase připadá jako náctiletá. „Během dvou letních měsíců se můžu vrátit do dospívání a trochu se vyřádit, zatímco po zbytek roku jsem dospělá žena, která ví, co chce,“ přiznává.

V posledních letech trávím Vánoce tak, jak jsem si vždy přála

Léto ale není jediné období, na které došla řeč – nyní nás čeká advent a Vánoce. A právě na ty se Anna velmi těší. „Přestože je až v posledních letech trávím tak, jak jsem si to vždycky přála, mám je moc ráda. Jezdíme vždy k rodině mého přítele, kde jsou všichni spolu, jsou šťastní a je tam krásná atmosféra. U nás doma to bylo vždy trochu o nervy. Nikdy jsem neměla ráda otázky o tom, jak probíhaly Vánoce u nás doma, když jsem byla malá. Já si to totiž nepamatuji. Vím, jak jsem jako malá v ložnici čekala na Ježíška a poslouchala, kdy zazvoní zvoneček. Pak mám tmu a následně až Vánoce s rodinou mého přítele,“ prozradila zpěvačka.

Miluji vánoční kýče

Přesto je pro zpěvačku předvánoční období magické a plné radosti. „Tak, jako se vracím do puberty v létě, o Vánocích se vracím zpět do dítěte. Když vidím rozzářené obchoďáky a kýčovité výlohy, vyvolává to ve mně pocity štěstí, až se z toho dojímám. Všichni předvánoční shon nenávidí, protože shání dárky na poslední chvíli, zatímco já je mám od léta už nakoupené. Díky tomu si můžu užít naplno krásnou atmosféru Vánoc. Minulý rok jsme s Milanem Peroutkou natočili vánoční písničku Čas zastavit čas, a právě tam se snažíme dát najevo, že Vánoce nejsou o shonu a dárcích, ale o tom moct se zastavit, nadechnout, uklidnit se a začít prožívat přítomnost, která dokáže být krásná. Často se stane, že doba adventu proklouzne mezi prsty a najednou je zase Nový rok. Bylo by fajn moci prožívat Vánoce zase jako dítě, kdy jsme žili přítomností a čas plynul pomaleji,“ říká Slováčková.

Vidět vánoční New York byl vždy můj sen

Aby nemusela řešit předvánoční shon a mohla si užívat kouzelný advent naplno, nadělila si týden před Štědrým dnem výlet do New Yorku. „Toužila jsem po ještě větším vánočním kýči, než máme u nás v Praze, což New York rozhodně splňuje. Budu si tam užívat každé světýlko a každou spadlou vločku. Určitě si chci zabruslit u Rockefellerova Centra a navštívit Santa Clause. Vidět vánoční New York je díky filmu Sám doma můj sen, který mám už odmalička,“ přiznává zpěvačka. Jelikož vyráží s partou kamarádů, z nichž většina jsou muzikanti, určitě prý také nevynechají jazzový koncert, muzikál a pojmou výlet kulturně. Vánoční atmosféra a hudba ale nejsou to jediné, na co se do USA těší. „Když jsem se vrátila z New Yorku před lety, ještě víc jsem si uvědomila, jak jsou tady všichni zachmuření. Ať už jsou Američani jacíkoliv, musí se jim nechat, že se dokážou na sebe usmívat a nejsou bezdůvodně zamračení a nepřející. Navíc se nebojí zpívat jen tak a naplno si užívat života, bez ohledu na to, kdo se na ně dívá. To u nás nejde,“ konstatuje.

Díky pohádce Tři oříšky pro Popelku bude táta vždy na Vánoce se mnou 

A bez kterých pohádek si zpěvačka neumí představit Vánoce? „Nejvíc miluji české pohádky. Nikdy nevynechám S čerty nejsou žerty – každý rok mi přijdou vtipnější. Ještě se mi nestalo, abych nezačala brečet u Tří oříšků pro Popelku. Znám tu pohádku slovo od slova, ale stejně u ní vždycky pláču, ať už na konci nebo v momentě, kdy Popelka přijíždí na zámek. Melodii k písni Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš hraje můj táta na saxofon, což málokdo ví. Pro mě je to moment, kdy se dmu pýchou a zároveň se dojímám, nad tím, že tátu vždy budu mít na Vánoce u sebe,“ říká dojatá dcera slavného saxofonisty Felixe Slováčka. Dodává, že je samozřejmě spousta dalších vánočních filmových klasik, které má ráda – třeba S tebou mě baví svět nebo Sněženky a machři. Palce ale drží i novým filmům a pohádkám.

Pes je nejlepší psychoterapeut

V životě Aničky Slováčkové hrají velkou roli její domácí mazlíčci, kteří, jak se nám svěřila, dostávají na Vánoce bohatšího Ježíška než ona s přítelem dohromady. Nechybí ani vhodně upravená štědrovečerní večeře. Zároveň musí mít všichni členové domácnosti slavnostní úbor, aby k sobě ladili. Kocouři tak mají mašle a pes vánoční svetr. Aničky fenka Jindra je podle své paničky nejlepší psychoterapeut, a kdyby uměla mluvit, byla by lepší než její skutečná lidská terapeutka. „I ona souhlasí s tím, že zvířata jsou nejlepší terapeuti, které můžeme mít. Lidský terapeut je ale samozřejmě přínosnější tím, že mi dává zpětnou vazbu, zatímco Jindřiška mi dá bezpodmínečnou lásku, ať už jí řeknu cokoliv. I to, že už nikdy nedostane konzervu,“ směje se zpěvačka.

Terapie by měla být povinná pro všechny 

Podle jejích slov by měla být terapie povinná pro všechny. Jí samotné pomáhá jednak dostat se z propastí a duševních nepohod, ale také řešit problémy a stres zakořeněný hluboko uvnitř, který mohl být i příčinou vážnějších zdravotních problémů a nemocí. „Pozitivní výsledky terapie vidím ale i na mých přátelích a blízkých. Když už se rozhodli za někým jít a věnovali se terapii pravidelně, najednou se jim lépe dýchalo a nepřipadali si na všechno sami. Dnešní zrychlená doba je náročná a mladí lidé to mají náročné z toho důvodu, že do třiceti musí stihnout všechno, což je dnes velmi obtížné,“ konstatuje Anička Slováčková.

Záleží jen na nás, zda k sobě budeme milí

Z toho plyne názor, že dnes neumíme žít přítomným okamžikem. „Zaobíráme se minulostí a zároveň nás děsí to, co bude. To je přirozené, ale je fajn mít někoho, kdo nás vyslechne a dokáže nám pomoct. Když vidím, jak se k sobě lidé chovají, je na místě říct, že terapii potřebuje víc lidí. Veškeré naše jednání začíná i končí jenom v nás. Mohou se nám stát strašné věci, ale je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Když vidím, jak se někteří lidé, kterým se staly strašné věci, dokážou s nepřízní osudu popasovat a stále mohou být na ostatní milí, říkám si, proč to nedokáže víc lidí. Je lepší mít srdce dokořán, než se do sebe uzavřít a plivat na ostatní špínu a navzájem si závidět. Češi se však zatím stále staví k psychoterapii skepticky, ale je to rozhodně čím dál lepší. Nemá smysl to ale nějak protěžovat, každý si k tomu musí najít cestu sám,“ má jasno zpěvačka, která má s psychoterapií zkušenosti už od dospívání.

Když byla Anna náctiletá a začala chodit na terapie, především starší a dospělí na ni koukali jako na blázna. „Jako kdybych byla labilní a brala drogy. Protože nechápali, co tak strašného se mi může dít, že musím chodit na terapii. Většinou to byli právě ti, kvůli kterým jsem na ni chodila. Bylo by fajn, kdyby si lidi uvědomovali, jak strašně náročné období puberty je. Dospívání, zblázněné hormony, člověk se mění a musí se ve svých čtrnácti letech rozhodnout, co chce dělat za profesi, pak mu nějaký hlupák řekne, že nevypadá dobře, neměl by tolik jíst. Psychika je v takové chvíli křehká, že si málokdo umí představit, jaký vliv to může mít do budoucna. Mějte s pubertálními hlavičkami větší shovívavost, ačkoliv všichni víme, jak to může být náročné. Sama vzpomínám na svou pubertu a rodiče to s nimi nemají lehké. Ale po dětech se v tom období najednou strašně rychle chce, aby se z nich stali dospělí. Je to náročné,“ konstatuje Anička Slováčková a vybízí k většímu vzájemnému pochopení.

Proč muži otálejí s žádostí o ruku 

Na závěr rozhovoru jsme si ještě povídali o Aniččině vztahu s partnerem, touze po prstýnku a svatbě. Problém je však v tom, že když s žádostí o ruku muži otálejí, ženy už jsou pak netrpělivé a začnou na partnera tlačit. Situace se dostane do kolotoče, ze kterého není úniku, protože muži nechtějí být tlačeni a ženy nakonec ztratí o svatbu zájem. „Podle mě muže stále hlodá strach z odmítnutí. I výmluvy, které jsem od kamarádů slyšela, že nemají na pořádný prstýnek dost peněz, mohou hrát roli. Přitom pro mě by bylo mnohem romantičtější, kdybych dostala symbolický prstýnek ze stébla trávy, než donekonečna čekat na briliant. Nevím, proč jim to tak trvá,“ přiznává Anička.

V úplném závěru rozhovoru jsme ještě zjistili, že by byla mladá umělkyně ochotná obětovat svou práci a profesi za splnění životního snu, čímž je vlastní farma a bistro. „Starat se o zvířata a dělat lidem radost v podobě dobrého jídla mi dává smysl. Byla by to otázka pozdějšího věku, ale dokážu si představit, že bychom se na nějakém pěkném místě už uklidnili, jezdili by za námi cyklisté a turisté, dávali si s námi pivko, my bychom hráli na kytaru a na piano, do toho by bučely krávy a byl by to ráj na zemi,“ rozplývá se na závěr zpěvačka a herečka Anička Slováčková.