Vzpomínáte si na film Postřižiny? Pak si určitě vybavíte krásnou Maryšku, manželku málomluvného správce Francina. Tahle role byla jako stvořená pro herečku a nyní i političku Magdu Vašáryovou. Po více než 30 letech se opět vrací na jeviště v roli mrtvé královny Alžběty v opeře Here I Am, Orlando. Vybrali jsme pět otázek a odpovědí z rozhovoru pro aktuální vydání časopisu Marianne.
Nejde vlastně o návrat, v opeře jsem nikdy nehrála. Autorka hudby Ľubica Čekovská je moje dávná přítelkyně, rodinná přítelkyně. Asi před čtyřmi lety mi řekla, že píše operu a že je tam jedna postava… „Počkej, počkej, já nezpívám!“ řekla jsem jí tehdy. A ona na to: „Ale ta postava jenom mluví a já bych chtěla, abys to dělala ty!“
Řekla jsem něco jako: „Ale prosím tebe!“ A tím jsme skončily. No a někdy v únoru mi zazvonil telefon, neznámé číslo, a ozvalo se tam: „Dobrý den, paní Magdo, kdy přijdete na kostýmovou zkoušku?“ Nevěděla jsem, o co jde! Ale nemohla jsem říct přítelkyni ne. Nakonec jsem to tedy přijala.
Stále jsem stála a stojím v záři reflektorů, o to nejde. Vystupuji se svými projevy, seznamovala jsem jiné lidi na mnoha konferencích se svými myšlenkami, ale to byly moje texty. Teď je to jiné. Svoje myšlenky máte pořád s sebou, ale text své postavy máte jenom někde na tabletu, není to vaše svědectví, váš názor, vaše přesvědčení. Navíc jsem se až na poslední chvíli dozvěděla, že můj part je ve staré angličtině, je rámovaný hudbou a musí sedět slovo od slova – nastupuji na pokyn dirigenta. Na to jsem nebyla zvyklá. Kolem mě je šedesát lidí sboru a dole čtyřicet lidí orchestru. Nadávala jsem si, proč jsem do toho šla. Trvalo mi asi dva týdny, než jsem si vůbec připustila myšlenku, že budu znovu hrát, než mi to celé došlo. Nemívám trému, ale když jsem při první zkoušce vešla na jeviště, zapomněla jsem text! To se mi stalo poprvé v životě. Vyděsilo mě to.
Pocit, že to bude výjimečné představení! Že to bude mít úspěch a že to zvládnu. Nadávala jsem si do premiéry, ale když jsme měli několikaminutové ovace, radovala jsem se se všemi kolegyněmi a kolegy. Já jsem na jevišti šest minut, nerozhoduji o tom, jestli se to povede, nebo ne, je to práce jiných. Ale jsem velmi šťastná, že tahle původní slovenská opera v anglickém jazyce je nominovaná na prestižní cenu Opera Awards, která bude vyhlášena v říjnu v Mnichově. Už nominace je velký úspěch, to se žádné novodobé slovenské opeře nestalo.
Není to nové téma, i když dnes tvoří součást kulturních válek. Jak už to bývá, umělci nastolují důležitá témata ve společnosti jako první. Virginia Woolf napsala svůj román Orlando, který je předlohou opery, před sto lety! A ani za tu dobu se instituce, hlavně církve, s otázkou nebinární identity nevyrovnaly.
Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno
Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Marianne pod původním titulkem Magda Vašáryová: Když je člověk aktivní a nemá čas stárnout v čísle 11/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
autorský text
