Životní styl
Překvapivá historie očkování! Víte, jak vznikla první vakcína?
V současné době nahlížíme na očkování jako na samozřejmost, kterou podstupujeme už od raných dětských let. Přesto existovaly doby, kdy lidé o vakcíně mohli leda tak snít. Ještě v 17. století připomínalo očkování zákrok na pomezí černé magie a týrání, a tak není divu, že poměrně dlouhou dobu trvalo, než se z očkování stal standard, který známe z lékařských ordinací.
„Bolest celého těla, vysoká horečka, bolest v krku a potíže s dýcháním. Navíc se po celém těle objevily znetvořující vyrážka – pustuly plné hnisu, které byly nejen na těle, ale také na plicích. Tyto hnisavé váčky po několika dnech vyschly a následně z těla odpadly,“ popisuje průběh neštovic epidemiolog René Najera pro BBC.
Děsivý není jenom popis nemoci, ale také její dopad na lidskou populaci. Vzhledem k tomu, že národy mezi sebou už v 17. století obchodovaly, docházelo k šíření neštovic po celém světě. Na počátku 18. století zemřelo na neštovice asi 400 000 lidí ročně, a to pouze v regionu Evropy. Můžeme jenom hádat, kolik lidských životů si epidemie neštovic vyžádala ve zbývajících zemích světa.
Nutno podotknout, že v tu dobu už existovala určitá léčba neštovic, avšak v mnoha případech připomínala spíše černou magii. Někteří lékaři posílali nakažené do horkých místností, jiní doporučovali omezit konzumaci melounů. Nejbizarnější léčbu prováděl jeden lékař v 17. století, který pacientovi dával každých čtyřiadvacet hodin vypít 12 lahví malého piva. Suma sumárum, léčba nepomáhala a mrtvých přibývalo.
Duchovní otec očkování Edward Jenner.
Počátky experimentů
Přesto se našel jeden způsob, který proti neštovicím fungoval. Princip „pra pra očkování“ byl zcela jednoduchý. Lékař odebral hnis někomu, kdo trpěl neštovicemi, a následně ho škrábal do kůže zdravému jedinci. Nejprve se tento způsob léčby praktikoval v Africe a Asii, a teprve v 18. století se dostal do Evropy a Severní Ameriky. I když mnoho „naočkovaných“ vykazovalo mírný průběh nemoci, háček byl v tom, že tito lidé byli nositeli neštovic. Tím pádem neštovicemi nechtěně nakazili další lidi ve svém okolí.
Testováno na manželce i malém chlapci
Do 17. století byl britský venkov považován za poměrně imunní místo. Respektive, neštovice na místo dorazily, avšak potrápily především krávy, které trpěli tzv. kravskými neštovicemi. Ty od krav sice chytly i dojičky, ale průběh nemoci byl mírný a následky minimální. Se zajímavým nápadem tehdy přišel farmář Benjamin Jesty, který seškrábal hnis z kravského vemene, a následně ho implikoval do kůže manželky a syna. Světe div se, ani jeden člen rodiny nemoc nechytl.
I když tento pokus vyšel, trvalo ještě několik let, než na experiment navázal Edward Jenner. Skotský lékař si všiml, že dojičky nakažené kravskými neštovicemi jsou proti pravým neštovicím imunní. Tento poznatek mu vnukl nápad, který na dnešní poměry zní naprosto šíleně. Lékař totiž úmyslně nakazil osmiletého chlapce kravskými neštovicemi, a po vyléčení ho následně nakazil neštovicemi pravými. Výsledek? Chlapec neonemocněl! Jeho postup následně získal pojmenování vakcinace, které vychází z latinského slova vacca (kráva).
"Jenner se nesnažil vydělat peníze ze své vakcíny, neměl zájem si ji patentovat. Chtěl jen, aby o této možnosti lidé věděli," vysvětluje Owen Gower, manažer muzea Dr. Jennera. A tak lékař přestavěl svůj venkovní altán na chrám vakcinace a každou neděli, po bohoslužbě, přijímal místní lidi na očkování. Zároveň napsal dalším lékařům, kterým nabídl vzorky vakcinačního materiálu a povzbudil je, aby s očkováním pokračovali i ve svých městech.
Jennerovy poznatky se následně rychle rozšířily po celé Evropě, a poté i díky španělskému králi do celého světa. Právem ho tedy považujeme za otce očkování!
ČTĚTE TAKÉ: Home office měl už i Isaac Newton během morové epidemie