KLÁRA KOTÁBOVÁ: Když si zvládnete stát za svým, jste skvělá!

Jednou provždy bych chtěla říct: Nedejte se a žijte tak, jak chcete vy. Baví vás v pět hodin ráno vstávat a chodit si zaběhat? Proč ne, je to vaše volba. Stíháte pracovat do úmoru a nerozlišujete mezi pracovním a volným časem? Když vás to tak baví a práce vám pořád víc dává, než bere, nenechte si nikým vysvětlit, že máte chybný náhled na svět. Nemáte. Svůj svět totiž můžete opravdově vidět jen vy sama. To, jak jej vnímají ostatní – je už jen jejich úhel pohledu. Do kterého si promítají vlastní zvyklosti, tradice a výchovy. Jenže ty se vás, s prominutím netýkají.

Od doby, kdy jsem začala pracovat slýchám, že jsem workoholik, že jsem děti zanedbávala, když jsem si tři roky na mateřské a následně rodičovské dovolené neužila. Že jsem s jinými maminkami na dětském hřišti hodiny neproseděla. Ano, pracovala jsem, ale s ohledem na to, jakou profesi vykonávám, jsem si mohla dopřát luxus toho být užitečná nejen v zaměstnání, ale také být neustále k dispozici dětem. Jediné, co by měl zabilo, by byly právě ty sedánky na hřišti. Zkusila jsem to dvakrát a díky bohu za to, že jsem měla možnost jiné volby.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Když vám chytré hodinky řídí život

Jsem štíhlá. Po tatínkovi a moje dcery zase po mně. Pravidelně slýchám, že mám problém s jídlem, že doma hladovíme, že se o děti špatně starám. Vždycky mě podobné komentáře rozplakaly, dnes už ne. Vím totiž, že jsou nevhodné. Asi stejně, jako bych já se k někomu v tramvaji přitočila a snažila se mu vysvětlit, že je obézní a že by tedy se sebou měl něco dělat.

Dokonce jsem si kritiku brala tak moc, až jsem skončila u kouče, a právě u něj získala nový náhled na svůj život. Tvrdí mi někdo, že moc pracuju? No a co, je to jeho názor. Stejně tak mě nerozhodí řeči o tom, že jsem taková či onaká. Já jsem totiž hlavně po dlouhé době šťastná. Mám za sebou hodně nepříjemných okamžiků, kdy jsem se sama sobě ztrácela, ale nakonec jsem se našla a rozhodla se, že mi bude fajn. Že už právě nebudu přijímat kritiku ostatních tak automaticky jako dosud.

Dělejte to stejně. A zkuste se vrátit k dětství a mládí, kdy jste si dělala to, co vás baví s vědomím, že ostatní si můžou trhnout nohou. Tenhle přístup je totiž jediný správný. Věnujte se, čemu chcete, jen myslete na to, že v okamžiku, kdy vám daná práce, vztah, cokoliv bude víc brát než dávat, je na čase zatáhnout za ruční brzdu. A najít jiný směr, přehodit si způsob přemýšlení nad danou věcí. Jinak řečeno, nebuďte tou hodnou holkou, co si nechá všechno líbit. Jen proto, že se bojí ozvat, protože co kdyby jí pak lidi za jiný názor neměli rádi, že.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: A spodní prádlo nosíte jaké?

Jak změnit styl uvažování? Dovolila jsem si na konkrétních vlastních případech:

· Běhat zítra zase půjdu. Ne proto, že bych byla anorektička, ale proto, že se mi chce.

· Děti dostanou k večeři knedlíky s vajíčkem. Ne proto, že je zanedbávám a nepřipravím složitější pokrm, ale proto, že na ně mají chuť a já koneckonců taky.

· Trička s Mickey Mousem budu dál nosit. Mám je ráda a nejsou důkazem krize středního věku. Ale vyjádřením názoru, že je mi věk vlastně úplně jedno a podle toho se také budu oblékat.

· Podléhám moc chytrým hodinkám a měla bych je odložit? Pche. Až mě se bude chtít. Zatím na ně nadávám, ale den si bez nich představit neumím.

· Beru prý děti moc často do divadla a to i v době, kdy by měly moje holky sportovat? Dny mají stále ještě 24 hodin, týden sedm dní. Za tu dobu se toho dá stihnout hodně a když kulturu miluji, chci se svou láskou seznamovat i své děti. I to je normální.

· Jezdíš jako blázen, řídit neumíš, jak to ale, že auto nemáš zatím odřené? Díky za optaní i péči. Jezdím, jak mně se chce a v tempu, které mi zákony i duševní rozpoložení umožňují. A je mi líto, že ti neudělám radost, ale svého fiátka ještě sešrotovat nehodlám. Třeba proto, že větu:“Já jsem to říkal“, bytostně nenávidím.

· Mluvíš, jako bys rovnou psala své fejetony. To je možné, vyjadřovací schopnosti mám jen jedny. Ať už v písemné, nebo mluvené podobě. Tak mě asi musíš přestat poslouchat.

Mohla bych pokračovat do nekonečna. Ale musím si také něco schovat pro příští texty. V každém případě jsem chtěla výše uvedeným říct, že manipulace má mnoho podob a je jen na vás, jak se s ní poperete. Když si zvládnete stát za svým, jste skvělá. A když to nejde dnes, časem se k tomu dopracujete. Ale i tak – je to hlavně váš čas, takže do toho vůbec nikdo nemá co mluvit.